MXGP 2020 – recenze oficiální motocrossové hry

Počkali jsme si na PS5 verzi a vydali se na motorkách na terénní dráhy.

Už v recenzi na Ride 4 jsme si říkali, že studio Milestone zvládá opravdu hodně her a motorky všeho ražení jsou jejich hlavní doménou. Kromě klasických silničních závodů produkují také dvě série, které jsou zasazené do terénního prostředí. Jednak série Monster Energy Supercross, jejíž recenzi na nejnovější čtvrtý díl můžete u nás očekávat již brzy, ale také MXGP 2020, oficiální titul s licencí motokrosové série. Hra vyšla již dříve v PS4 verzi, my jsme si pro zrecenzování počkali na později vydanou edici pro PS5 a nyní si řekneme, jak se hraje a jak se povedla. Navíc jde o první hru od Milestone, kterou testujeme v next-gen podání a tedy například s podporou DualSense ovladače.

První okamžiky (a nejenom ony) v MXGP 2020 se hodně odvíjí od toho, jak velcí fanoušci motocrossu jste a jestli již máte nějaké zkušenosti s předchozími ročníky. Bohužel musím konstatovat, že nováčci či hráči, které by toto odvětví lákalo pro pohodové zablbnutí si v bahně, to budou mít nesmírně těžké. Zdaleka totiž nestačí jen klasicky držet R2 pro plyn, zatáčet a občas lehce přibrzdit. Systém ovládání a práce s crossovou motorkou je o poznání složitější, komplexnější a světe div se – hra vám nic z toho nevysvětlí. Absolutně žádný tutoriál ani nic podobného, rovnou jste hozeni do vody a prakticky nemáte jak se všechny „tajné“ triky naučit. Osobně se musím přiznat, že i já jsem s hrou bojoval a né úplně krátkou dobu. I na lehkou obtížnost bylo v prvních několika závodech pro mě skoro nemyslitelné skončit nijak, než na posledním místě. Celá tato výzva na druhou stranu způsobila dobrý efekt v tom, že vám udělá radost, jak se začnete zlepšovat, zatáčky vybírat s náležitou razancí a skoky si užívat. Stále však platí, že MXGP 2020 se řadí mezi pro mě nejtěžší závodní hry a počáteční frustrace je až zbytečná, navíc pokračuje i když ovládání už dokonale zvládnete.

Z hlediska obsahu nabízí MXGP 2020 prakticky obyčejnou a tuctovou nabídku. Stěžejní má být režim kariéry, v němž vás postupně čeká závodění na 17 různých tratích. Když se bavíme o jejich zpracování a podání, tak v zásadě nejsou špatné a nechybí oficiální licence, ale v praxi a během hraní jsou docela nudné a rychle se vám okoukají. Takže nepočítám, že by si někdo jen tak pouštěl hraní v rámci quick play. Celkově na mě kariéra v této hře působí jako taková povinnost, ale zdaleka není propracovaná jako v jiných hrách. Chybí především nějaké osobní souznění se závodníkem, potažmo celým týmem. Jako jediná motivace slouží vydělané peníze ze závodů, které pak používáte pro zlepšování svého stroje. A tím to hasne.

Nakonec možná nejlepší částí, ve které si užijete opravdovou zábavu a uvolnění, se stalo Playground. Tedy určitý otevřený prostor, v němž se můžete pohybovat a užívat si volně v terénu, zúčastňovat se závodů a nebýt až tak svázaný na tuctových tratích jako v kariéře. Prozatím relativně vedlejší část hry, ale věřím a doufám, že právě tímto směrem se tvůrci vydají i pro další ročníky a zapracují na tom. Udělat by toho šlo určitě mnoho, stejně jako v oblasti přístupnosti a otevřenosti potenciálně novým hráčům.

Po vizuální stránce nemůžu mluvit o nějakém nadšení nebo uchvácení. Ono je asi logické, že do té doby, než půjde skutečně pouze a jen o next-gen edici, tak nemůžeme čekat úplně převratné změny. Nicméně musím na tomto místě konstatovat, že hra sice nevypadá úplně špatně, ale rozhodně nevyužívá ani zdaleka možnosti, které PlayStation 5 nabízí. Nejvíce jsem to poznal například u efektů počasí a míry detailů tratí. Hra sice byla přepracována do 4K rozlišení při 60 FPS, ale z hlediska všech aspektů bych jinak řekl, že jde o identickou podívanou jako na starší generaci konzolí. Vyplatilo se tedy čekání na PS5 verzi?

Naštěstí ano, protože už zapojení nového DualSense ovladače dokáže kompenzovat jinak zanedbatelné vizuální inovace. Haptická odezva i adaptativní spouště totiž ke crossovým závodům nesmírně sedí. Přesto si troufnu říct, že prozatím nejlepší PS5 port – WRC 9 – ani v tomto případě nedokázali tvůrci zdaleka pokořit. Jednoduše výsledem je to, že zapojení nových funkcí zlepšuje herní zážitek, ale nedotahuje všechno k dokonalému souznění mezi tím, co se děje na obrazovce a co cítíte do svých rukou.