Ride 4 – simulátor každým coulem

Nové pokračování motorkářského simulátoru od tvůrců MotoGP přichází s řadou novinek…

Je vcelku běžné, že existují vývojářská studia, která neustále pracují na stejném projektu. Donekonečna, pouze jednou za rok přijdou se stabilní verzí, která putuje s novým číslem ve svém názvu na pulty obchodů. A v recenzích si pak můžeme říkat, nakolik revoluční a zajímavý je právě nový ročník. To italské studio Milestone sídlící v Miláně zvládá ve stejném žánru simulátorů motorek tyto série rovnou dvě – právě oni mají na svědomí jak sérii MotoGP, tak Ride. A aby toho neměli s motorkami málo, ještě to prokládají offroadovými Monster Energy Supercross a MXGP. Pro čtvrté pokračování dnes recenzovaného titulu Ride slibovali celou řadu novinek a změn (loni nové Ride nevyšlo), jak se povedly v praxi?

9

Přepracovaná kariéra

Srdcem prakticky každého simulátoru je režim kariéry, který se navíc právě v Ride 4 dočkal výrazných změn. Ve snaze o zprostředkování realističtějšího vtělení do profesionálního jezdce zde došlo k mnoha proměnám. Struktura je vcelku jasná – začínáte v regionálních ligách (napříč Evropou, Amerikou a Asií), načež se dostanete do světové ligy, která se stala centrem singleplayerové části hry. Po ní pak následují ještě dvě speciální ligy – World Superbikes a World Endurance, nicméně měli bychom to vzít postupně. Než se vůbec do první velké ligy kvalifikujete, musíte projít zatěžkávací zkouškou v podobě testovacích kol. Nebudu si zde hrát na hrdinu a na rovinu vám řeknu, že právě ta mi dala vcelku zabrat. Je to sice do velké míry ostrý tutoriál, ale dokázal hned z úvodu otestovat kromě mých dovedností i nervy a trpělivost. Jakmile se na nějaké časovce zaseknete, hra vás dál nepustí, než daný cíl splníte. Osobně bych do začátku i z pohledu přístupnosti nováčkům očekával větší schovívavost nebo možnost nastavení obtížnosti, ale nic podobného, ta je k dispozici až poté v klasických závodech. Dle libosti si sice můžete aktivovat odlišné jízdní režimy a asistenty, nicméně ty mi většinou byly spíše na obtíž a lepších výsledků jsem paradoxně dosahoval bez nich. Ride 4 tak není žádnou oddechovkou a je to možná škoda. Například letošní ročník formulí F1 2021 byl o poznání přívětivější a otevřenější, každý si mohl hru přizpůsobit svým dovednostem a požadované výzvě. Pochopitelně každá náročná výzva s sebou nese i následný pocit uspokojení, když po dvacátém pokusu konečně výzvu zdoláte.

Typický simulátor

Od Ride 4 tedy určitě nemůžete čekat nějaké obyčejné arkádové ježdění. Jde o simulátor po všech směrech, někdy to dává najevo možná až příliš. Fanoušci a nadšenci mohou do detailů nastavovat jednotlivé aspekty svého stroje, ti úplně největší nadšenci si pro jízdu zvolí nejrealističtější jízdní model, s nímž běžný hráč neprojede jedinou zatáčku. Nicméně střízlivým pohledem musím uznat, že zde docela slušně funguje vylepšená fyzika všech strojů. To v praxi znamená, že když usednete na jinou motorku, hned poznáte rozdíl a s každými novým koněm pod vaší kontrolou se musíte naučit pracovat. Křivka učení je vcelku rychlá a přirozeně objevujete odlišnou reakční dobu, odezvu při zrychlení i manévrování v zatáčkách. Mnohdy je to možná oproti reálu až přehnané, ale to mi nevadí a hernímu zážitku podobné extrémy prospívají. Spojitost s tímto má i přepracovaný systém umělé inteligence nazývaný tvůrci ANNA. Ten má využívat strojové učení v rámci AI, aby správně reflektoval reakce jako u skutečných jezdců. Na rovinu to nedokážu příliš posoudit, ale musím uznat, že umělá inteligence funguje solidně.

Bohaté možnosti upravitelnosti

Zatím prakticky každý herní aspekt, o kterém jsme se bavili, prošel vcelku výraznými změnami a inovacemi. Zároveň ale nic z toho asi nedokážu naplno ocenit, protože to do velké míry v dnešní době beru jako samozřejmost známou z mnohých jiných závodních titulů. To samé platí i o rozšířených možnostech upravitelnosti – v Ride 4 najdete nový editor, pomocí kterého lze do detailu editovat helmy vašeho virtuálního jezdce, nebo barvy a polepy motorek. A světě div se, můžete je i sdílet s ostatními. Určitě nic, za co bychom měli vývojářům nadávat, ale ani nic, z čeho by si dnešní náročný hráč mohl sednout na zadek. Do stejné kategorie řadím i novinku v podobě dynamického počasí. Po vizuální stránce hezky zpracované a v rámci série se objevují změny počasí nebo denní doby poprvé. Celkově grafická stránka vypadá hezky i na současné generaci konzolí, uvidíme, jaký krok dopředu udělá PS5 verze. S odstupem času by si toho možná hráč ani nevšimnul, ale když si vedle sebe porovnáte Ride 3 a 4, tak všechny modely motorek jsou mnohem detailnější. Stejně tak tratě a veškeré textury přímo na závodním trati i v okolí.

Obsahu je hodně a bude ještě víc

Nikdy si v případě série Ride nešlo stěžovat na nedostatek obsahu. Tento čtvrtý díl je na tom podobně a kromě toho obsaženého v základní hře mají i do budoucna tvůrci velké plány. Chystá se totiž celá řada DLC balíčků – některé z nich zdarma, jiné placené, ale pokud vás hra chytne, budete v pravidelných intervalech dostávat nové stroje i tratě, abyste se v nich mohli zdokonalovat. Pokud máte rádi čísla – v základní verzi Ride 4 na vás čeká neuvěřitelných 176 modelů motorek od 22 oficiálně licencovaných výrobců a jezdit s nimi lze na 30 odlišných tratích. Kromě klasických závodů se pak v závěrečné fázi kariéry můžete těšit i na pomyslný vrchol v podobě již zmíněných Endurance závodů. Tedy jízdě o výdrži, kdy se také do série Ride naplno dostává strategický aspekt vyžadující i plánování zastávek pro doplnění paliva či výměnu opotřebených pneumatik. Tím se uzavírá komplexnost celé hry nabízející slušný zážitek, ale nic vysloveně převratného.