Jak se hraje a co nabízí PS4 verze taktické strategie od nezávislého vývojářského studia, ve které jsou v hlavní roli technologicky vyspělé stroje?
Zatímco většina nezávislých her dokáže zaujmout a ohromit svým originálním pojetím nebo nápadem, Warborn se naopak drží klasického a ve své podstatě jednoduchého konceptu. Žánrově jde o tahovou strategii, ve které si přijdete přesně na to, co byste od tohoto žánru očekávali. Se svými bojovými jednotkami se pohybujete po šestiúhelníkové mapě, střídáte se po jednotlivých tazích se svým protivníkem… a vyhraje ten lepší.
Technologické bitvy
Dobře známé základy hratelnosti tohoto žánru jsou zde zachovány. Získáváte pod svoji kontrolu tým a postupnými tahy musíte porazit protivníka. Bohužel právě podobné zadání na vás čeká prakticky ve všech úrovních, přičemž od klasické kampaně bych očekával něco víc. Mise jsou propojeny jednoduchým příběhem a v kampani postupně hrajete za čtyři různé velitele – řekněme hrdiny, s jinými schopnostmi než běžné vojsko v poli. Úrovně pojí dohromady příběh servírovaný v čistě psané formě. Ten bych označil za poněkud slabší část Warborn, a tak se musím přiznat, že jsem ho v pozdější fázi i přestal sledovat a zaměřoval se výhradně na taktické plánování postupu.
Šachová partie
První kroky hrou Warborn jsou hodně zajímavé a láká vás objevování dovedností nových typů jednotek, ale všechno proběhne relativně rychle a pak už je hratelnost stále stejná. Někdo by mohl namítat, že šachy jsou úplně jednoduché a také pořád dokola, ale v případě video hry bychom přeci jen čekali větší osvěžení a možná postupnější dávkování nových dovedností i samotných typů postav. Každý z mechanických vojáků má odlišné přednosti, slabiny, rychlost pohybu i nabídku dovedností. Takže při útocích se i rozhodujete mezi vícero možnými „zbraněmi“, ale v praxi jsem si u každé zvyknul používat v podstatě jednu oblíbenou schopnost. A ve finále i z hlediska složení vlastního týmu jsem měl vlastní jasné favority. Nemůžete si přímo volit složení na úvodu mise, ale jak si povíme za chvilku, během bojů se mohou vaše řady rozrůstat.
Tip
Cesta k úspěchu je mnohdy relativně přímočará, kdy základem je vytvořit si pořádnou armádu, vyrazit kupředu a většinou přijde i výhra. Proti reálnému protivníkovi to tak snadné nebude, ale někdy zase lze očekávat až moc zdlouhavé bitvy.
Voláme posily
Aby nebylo strategické rozmýšlení o vhodném postupu úplně snadné, musíte zde brát v úvahu i odlišnosti prostředí – každé pole herní mapy totiž může být jiné a někdy si dle umístění zajistíte lepší obranu, ale zase na úkor rychlosti pohybu. Navíc ve většině misí lze zabrat kontrolní body, které vám zajistí přísun surovin a ty pak můžete využívat na nákup nových jednotek během bitvy. Tento prvek není špatný, i když občas skoro až donekonečna protahuje konečné rozuzlení a třeba jasnou výhru. Celý systém by se mohl zdát úplně primitivní, ale ve finále je to všechno propletené dohromady. Samozřejmě záleží hodně na zvolené obtížnosti, ale zdálo se mi, že v oblasti vybalancování jednotlivých dovedností si tvůrci mohli dát více práce. Stejně tak s nějakými většími kombinacemi náhody – obecně totiž platí, že voják typu A při útoku na vojáka typu B vždycky udělí stejnou úroveň poškození. Jistě, díky tomu lze všechno strategicky a takticky plánovat, na druhou stranu vytrácí se tím mírně svěžest a napínavost hry. I když hrajete několik hodin, máte trochu pocit, jako kdybyste byli pořád v té samé misi. To co objevíte takřka na samotném počátku, už se pak nijak nemění a funguje stejně.
Kreslená válka
Prostředí hry jasně naznačuje její zařazení mezi nezávislé tituly, v případě Warborn určitě není na škodu a kreslený styl grafiky hře nesmírně sedí. Záleží asi do velké míry na vkusu a zatímco v oblasti hratelnosti se mi nějaké prvky okoukaly, po vizuální stránce se mi hra líbila stále. Všechno je krásně jasné, na první pohled přehledné a rozmanitost zajišťuje prostředí laděné do různých barev a motivů. Milou zprávou na závěr recenze je i přítomnost multiplayeru, kdy můžete své schopnosti otestovat proti skutečnému hráči. Skvělým nápadem bylo i zabudování editoru úrovní. Po jeho vyzkoušení člověk zjistí, že to není žádná sranda a výtvory vývojářů v kampani jsou hodně promyšlené a propracované.
Hodnocení redakce
Koncept
Taktická akční strategie s technologicky vyspělými mechy a klasickým tahovým pohybem po šestiúhelníkových mapách.
Grafika
Jednoduchá kreslená působí lehce retro, lehce jako japonské anime, ale hře to sluší.
Příběh
Válka mezi dvěma znepřátelenými frakcemi ve vzdálené galaxii mě nijak nezaujala, psané dialogy můžete rychle přeskočit a věnovat se akci.
Hratelnost
Jednoduše vysvětleno jde o moderní šachy, ve kterých musíte pracovat s rozmanitými dovednostmi jednotlivých typů vojáků i s okolním prostředím.
Audio
Jednoduchý, ale vcelku drsný hudební doprovod dobře dokresluje atmosféru.
Ovládání
Naprosto snadné ovládání, které na konzoli zvládne každý včetně začátečníků v tomto žánru.
Délka
Základní hra obsahuje na čtyři desítky misí v hlavní kampani, pozitivně hodnotíme multiplayer a mile překvapil vlastní zabudovaný editor map.
Plusy a mínusy
- Klasická hratelnost alá šachy s mechanickým vojskem
- Hezké vizuální zpracování v indie duchu
- Multiplayer a editor úrovní
- Po pár misích se vytratí zajímavost z objevování nového a je hra lehce stereotypní
- Příběh nezaujal
Závěr
Warborn ničím extra nepřekvapí a možná bychom čekali trošku více rozmanitosti. Ale ve finále mě tyto moderní šachy se slušným vizuálním zpracováním bavily a každý fanoušek tahových strategií si přijde na své. Jednoduchý koncept nabízí zábavu na řadu hodin. Na lehkou obtížnost do něj pronikne snadno každý, online multiplayer zase naplno otestuje schopnosti profesionálních stratégů.