SnowRunner

Nepřímé pokračování Mudrunner přichází s velkými ambicemi a lákavým obsahem. Usedněte opět za volant obrovských trucků i o něco menších teréňáků v tomto realistickém bahnitém simulátoru.

Už naprosto chápu a rozumím tomu, proč se nakonec tvůrci rozhodli tohle pokračování pojmenovat Snowrunner místo prostého Mudrunner 2. Přestože vás nejdříve kroky zavedou do povodní silně postiženého Michiganu, co nevidět co můžete vydat na cesty i na sněhem zapadanou Aljašku. A právě zde na vás čeká ta největší zábava. Ve zkratce řečeno, Snowrunner se řadí mezi naprosto čistokrevné simulátory se vším všudy. Konkrétně simulátory jízdy v drsném terénu – ať už jde o vodu, bahno, kamení, spadané klády nebo právě led a sníh. A jisté jsou tu pouze dvě věci – s čistým autem nepočítejte a asfaltových silnic je tu jako šafránu.

16

Z Ameriky do Ruska přes drsný sever

Každá z dostupných lokalit – tedy Michigan, Aljaška a ruský poloostrov Tajmyr - představuje odlišné prostředí jak po vizuální stránce, tak co se týká nástrah a výzev, které zde na vás čekají. Velkým lákadlem před vydáním hry byl opravdu velký a otevřený herní svět, za který zároveň můžeme tvůrce hned pochválit. Plocha k prozkoumávání je skutečně obrovská a základní princip je podobný mnoha jiným hrám. Nejprve objevujete Vyhlídkové věže, které vám odhalují části mapy, no a potom už jezdíte, jezdíte a zase jenom jezdíte. Ať už je totiž pozadí mise jakékoli, tak ze své podstaty vždy musíte něco někam doručit nebo objevit. Obecně lze konstatovat, že z hlediska herních funkcí zde nenarazíte na nic nového a převratného. Hra staví na ověřených principech z minulého dílu a z jiných titulů, což jí ale nemáme za zlé a celý mix funguje dobře a zábavně.

Herní prostor zde nezná hranice a můžete je kudy chcete, respektive kudy to jen vaše aktuální auto zvládne. Přináší to velkou míru rozmanitosti, ale i nutnost plánování a přemýšlení.

O nedostatek obsahu strach nemějte

V otevřeném světě na vás čeká přehršel úkolů a misí, takže po obsahové stránce nelze nic vyčítat. Zatímco někdy zadání splníte během pár (spíše desítek) minut, s některými nástrahami jsme bojovali o poznání déle. Velmi se mi líbí přístup, který z otevřeného světa teprve dělá skutečně otevřenou hru – takřka naprostá svoboda nejen pohybu, ale i postupu hrou. Misí se v jednu chvíli nabízí desítky a libovolně můžete střídat i všechny tři herní světy. Omrzel vás teď velký a těžký stroj? Není problém, zasedněte do menšího SUV a objevujte skrytá místa a nová vylepšení. Všechno je plně ve vaší režii.

Část vozidel licencovaná, část bohužel nikoli

Vcelku široká je nabídka vozidel, která se dělí do různých skupin podle typu určení. Část navíc včetně oficiálních licencí. Hodně propracovaný je systém vylepšení všech automobilů, kdy dokupujete třeba silnější motor nebo delší naviják, pomocníka v terénu k nezaplacení. Před plněním každého úkolu si chce všechno pořádně naplánovat a rozmyslet. Jakou se vydáte trasou, které zvolíte auto (včetně dílčích prvků a jeho vybavení), jestli budete mít dost nafty… Ano, čtete správně, opět nechybí ani tankování a další nástraha v podobě spotřeby, mající za cíl nikoli úsporu z finančního hlediska, ale coby faktor, s nímž musíte počítat při plánování. Pokud vám dojde nafta někde uprostřed močálu, nezbývá než zvolit návrat do garáže a vydat se na cestu znovu, případně se přiblížit s jiným autem a cisternou, abyste si dotankovali přímo na místě. Moc pomoci zde nehledejte a nikdy nezapomínejte, že prvky a funkce šly směrem k realističnosti, nikoli k zábavě jako takové.

SnowRunner se s vámi nemaže

Na rozdíl od minulého dílu tentokrát úplně chybí volba obtížnosti. Moc toto rozhodnutí autorů nechápu, ale myslím si, že to není ku prospěchu. Řada hráčů by určitě zvolila Snowrunner spíše jako pohodovou odreagovačku, zatímco početná skupina určitě hledá opravdu hardcore simulátor a nekompromisní výzvu se vším všudy. Ve finále je hra postavená tak nějak mezi obojí. Panuje tak u mě obava, že ani jedna skupina nenajde uspokojení svých tužeb. Při nakládce materiálu se sice můžete sami rozhodnout a zvolit automatické naložení, nebo vysunout jeřáb a pustit se do práce, ale to je trochu málo. Mezi spíše hardcore funkce bych zařadil i pohled kamery z kabiny. Ačkoli ho v drtivé většině her upřednostňuji, tady se musím přiznat, že to bylo na mě moc.

Pastva pro oči

Osobně právě u simulátorů očekávám a také hodně oceňuji hezké a věrohodné vizuální zpracování. Přeci jen když už si chcete realisticky hrát na něco, co je vám v běžném životě nedostupné, pak to musí i hezky vypadat pro maximální umocnění zážitku. I v tomto ohledu musíme vývojáře ze studia Saber Interactive pochválit. Přestože se Snowrunner neřadí svojí cenovkou (v době uvedení na trh vychází PS4 verze na 1199 Kč) mezi AAA tituly, právě po grafické stránce by jim mohl směle sekundovat. Hra vypadá krásně a to stěžejní – tedy právě ztvárnění vody, bahna a další špíny – se náramně povedlo. Přestože prostředí jsou relativně stereotypní a po několika odehraných hodinách zjistíte, že se objekty i styly pořád opakují, vlastně to ničemu nevadí. I po delší době hraní se vám dění na televizi pořád líbí. Mě speciálně zaujal především smysl pro detail – všude se válí plno popadaného kamení, ulámaných větví i celých stromů a to všechno samozřejmě má i vliv a dopad na vaši jízdu. Zpracování fyziky je postaveno na ověřeném enginu havoc – to byla rozhodně dobrá a správná volba. I když občas jsme narazili na určité chybičky a se stejným autem při podobné rychlosti jsme padlý stroj přejeli jako nic, za další zatáčkou už stabilitu pořádně rozhodil relativně malý kamínek.

• Online kooperace
• Realistický simulátor
• Propracovaná fyzika
• Obrovský otevřený svět