Music Racer: Ultimate – po dálnici v rytmu indie

Rytmické hry nejsou žádnou novinkou, co si přichytali tvůrci tentokrát?

Hudba a auta – to jde od vždycky spolu. V případě dnes recenzované nezávislé indie hry Music Racer: Ultimate je tomu trochu jinak, protože se bavíme prakticky o klasické rytmické hře. Musím se přiznat, že první okamžiky byly hodně drsné a říkal jsem si, že je to indie snad až moc. Řeč je o uživatelském rozhraní a koncepci celého menu, kde slov moc není a ikony připomínající starý MS-DOS svými barvami a rozlišením mi toho moc neřekli. Ona se s vámi hra vůbec moc nemaže a nevysvětlí nic ani z hlediska principů fungování.

Po prvních x minutách bloumání a zkoumání jsem se dostal do prvního „závodu“, byť vlastně ani nezávodíte s žádnými protivníky či časem, ale jen s nástrahami a vlastním postřehem. Na poměry nezávislých her zde není ani příliš originálních nápadů a všechno funguje úplně jednoduše, jak zjistíte po prvotním zmatení. Jak je zvykem u rytmických her – vyberete si song a prostředí, načež jste umístěni na dráhu a jedete. Tak rychle, jak svižná je v daný okamžik zrovna vámi vybraná písnička. Nutno zmínit, že jediné co děláte a používáte jsou šipky doleva a doprava, případně stejným směrem pohyb páčkou ovladače – jak jen vám to vyhovuje. Klasicky se pak musíte vyhýbat překážkám na trati (respektive víceproudé dálnici) a naopak snažíte se sebrat co nejvíce beatů. A to je vše, dámy a pánové.

Music Racer je skutečně takovou spíše mini hrou, během níž se PlayStation 5 sotva zahřeje a zvládnul by to levou zadní i postarší smartphone. Hodnocení grafické stránky asi nebudeme rozpitvávat, hra vypadá prostě indie a to mluví za vše. Ale svůj styl rozhodně má, o barvičky není nouze a jednotlivé lokace působí vždy trošku jiným dojem. Největší zádrhel, který mi vlastně pořád kazil dojem je fakt, že nevidíte před sebe. A těžko reagovat na překážky či sbírat beaty, když přes vlnící se trasu nemáte představu, kde na vás co čeká. Postřeh a rychlost je jedna věc, vůbec něco vidět druhá. Celkově mi vizuální styl docela sednul a mohu říct, že se mi hra líbí. Hrozný dojem mám však z naprosto nepřehledného menu.

Jestli někoho napadla otázka, co znamená Ultimate v názvu hry, mám pro vás nyní odpověď. Zatímco v základní edici jste si museli vystavit s hudební nabídkou od tvůrců, která je také z nezávislé hudební scény a nečekejte žádné známé hity, zde můžete hrát i vlastní songy. Má to ale háček, logicky na PlayStation nejde snadno vložit do hry vlastní hudbu, takže musíte oklikou. Na svém PC nebo telefonu si musíte udělat WebDAV server, do jehož složky nahrajete písničky obvyklých formátech jako za starých časů (MP3 a další, pokud už jste jen ze Spotify generace). Pro někoho možná až moc složité, ale získá tím hra o hodně větší šťávu a bude vás víc bavit. Nebo využít alespoň druhé přidané funkce – načítat songy ze služby Audius. Co říct na závěr? Asi největší problém Music Racer: Ultimate – algoritmus generující z hudby trasu a beaty je prostě zvláštní. Zatímco rychlost a rytmus písničky se hezky projeví do vygenerované trasy, rozmístění samotných beatů, které sbíráte, se mi zdá snad náhodné a vůbec neladí rytmicky

• hudba
• závody
• indie