Little Nightmares 2 – roztomilý horor podruhé

Dnes vychází druhé pokračování úspěšné puzzle hříčky, jehož PS4 verzi jsme otestovali.

S prvním dílem Little Nightmares sklidilo studio Tarsier velký úspěch a dokázalo překvapit, a proto byla dvojka prakticky jistá. Pokud jste první díl hráli, pak budete po zapnutí dvojky jako doma. Opravdu jde do velké míry stejnou hru a do žádných razantních změn se vývojáři nepouštěli. To jim ani nejde mít za zlé vzhledem k úspěchu jedničky, která byla mimochodem opravdu kraťoučká a ve srovnání s ní můžeme Little Nightmares 2 označit za plnohodnotnou velkou hru, která potrápí vaše mozkové závity a v mém případě docela často i nervy, ale nepředbíhejme.

9

Hlavním hrdinou Little Nightmares 2 se stává milý chlapeček Mono uvězněný v drsném hororovém světě. Záhy se na scénu dostává i malá dívenka Six, která posléze nasadí známou žlutou pláštěnku a v tu chvíli už musí tuto protagonistku jedničky poznat opravdu každý. Přestože po většinu času zažíváte dobrodružství ve dvou a místy jsou puzzle nástrahy stvořeny pro spolupráci, tak hra je čistě singleplayerovou záležitostí. Možná až škoda, že se v tomto ohledu pokračování neposunulo a nenabídlo volitelné hraní ve dvou a k tomu přizpůsobený a přepravený design úrovní.

Jak už jsem nastínil v úvodu recenze, tak na základu hratelnosti se nezměnilo prakticky nic. Pochopitelně tvůrci vymysleli opět řadu nových puzzle prvků a hrátek, některé z nich jsou originálnější, jiné vcelku tradiční a ve hrách viděné mnohokrát. V důsledku je to stále o klasickém skákání, tlačení, přitahování, šplhání a tak podobně. Však už to znáte z mnoha jiných a podobných her. Mně se rozhodně vybavilo především české Creaks, s nímž má Little Nightmares 2 společného opravdu hodně. Kromě herních mechanismů i celkovou atmosféru a prožitek, který obě hry nabízejí.

K podobným hrám už tak nějak patří, že se občas na nějakém místě na další či kratší dobu zaseknete. Jistě, pokud už půjde do úzkých, tak můžete otevřít video walktrough a jednoduše si najít radu, když hru recenzujete před vydáním, podobné možnosti nemáte. V Little Nightmares 2 se ale podařilo obtížnost nastavit optimálně. Z hlediska přístupu k hráči je na druhou stranu mnohdy nekompromisní a neustále se dostáváte do situací, kdy nelze předvídat všechny události a prostě náhle zemřete. Zde vcelku běžná záležitost a příště už si dáte větší pozor. Nejsem si jen úplně jistý, nakolik jsou podobně nebezpečné a pro mě dopředu ve většině případů nevyhnutelné situace vlastně nutné. Dvojnásob to platí také o akčních pasážích. Slyšíte správně, ona je tato hra vlastně plná určitých paradoxů a kontrastů, což jí zajišťuje kouzlo a chytlavou atmosféru. Třeba když náš roztomilý chlapeček čapne do ruky pajcr nebo kladivo velké jako on sám, aby s ním rozmlátil útočící monstra. To jsou právě ty akční okamžiky, při nichž jsem se měl častokrát problém se trefovat a správně načasovat ránu, tudíž následoval jeden loading za druhým. Ještě že jsem hru recenzoval na PS5, kde jsou načítací obrazovky prakticky instantní. Pokud však shrnu svůj zážitek ze hry, tak vězte, že zrovna bez této akční inovace bych si dokázal Little Nightmares 2 úplně bez problémů představit. V podobném duchu jsou i pasáže, ve kterých jste pronásledováni a musíte hlavně co nejrychleji zmizet a ukrývat se. Ty se mi ale ve hře zdály přirozenější, byť i v nich jsem se většinou nevyhnul několikanásobnému opakování. Souboji i rychlými úprky chtěli tvůrci hru patrně okořenit a také lehce natáhnout, ale nebojte se, jde pořád jen o okrajovou záležitost jinak vlastně klasické puzzle skákačky.

Celá hra především vzhledem k okolnímu prostředí působí opravdu hororově a děsivě. O různé mrtvoly, utrhané končetiny nebo lidské orgány zde není nouze. Pro maximalizování hororového prožitku mohu doporučit sluchátka, která oproti běžnému audiu z televize posouvají zážitek o několik úrovní výš. Audio hodnotím jako celek hodně kladně, což jde ruku v ruce i s dalšími herními aspekty. Také po grafické a spíše až umělecké stránce se jedná o jednu z top her poslední doby a ani od PS5 verze nečekám už kdovíjaké zlepšení a bude spíš jen o podpoře DualSense ovladače. Samozřejmě z hlediska grafiky tvůrcům hodně pomáhá temné prostředí, které mnoho detailů přirozeně skryje, ale i tak je obdivuhodné, o jak rozsáhlou hru jde. Mnohdy navíc některými místy jen narychlo procházíte bez zastavení a přesto si s nimi návrháři dali práci a vypiplali vše do nejmenších detailů. Alfou a omegou každé puzzle hry je z logiky věci level design a i to je oblast, která si zaslouží jen a jen pochvalu. Naopak pokud bych měl na závěr ještě Little Nightmares 2 něco vytknout, tak mám určité připomínky k ovládání. Rozložení tlačítek je standardní a dobře známé i bez většího vysvětlování, ale občas jsem měl problém s přesností. Možná že vše bylo jen zdánlivé a na mojí straně přijímače, nicméně relativně častokrát navíc s oddálenou kamerou se po vás vyžaduje opravdu na milimetry přesný postup. Tudíž nejednou jsem omylem někam spadnul a zemřel nebo se nedokázal rychle vyhýbat překážkám třeba v úprku před nelítostnou paní učitelkou, která má oči a vlastně celou hlavu skutečně všude. Však poznáte sami, až budete hrát. A pokud vás ani recenze nepřesvědčila, tak není nic snazšího, než si z PS Store stáhnout demo a zkusit Little Nightmares 2 na vlastní kůži.