Life is Strange: True Colors – život je drsný

Ryze filmových her není příliš, avšak série Life is Strange na tomto konceptu staví. Jak dopadl nejnovější díl na PS5?

Všechno začíná jako krásná idylka. Příjemné letní počasí, nádherné prostředí a scény z klidného malého městečka uprostřed vysokých hor. Vítejte v Haven Springs, kam přijíždí i protagonistka tohoto nového dílu známé série Life is Strange. I tentokrát příběh odpovídá názvu – tedy život je občas zvláštní a hází nám pod nohy nástrahy, které není snadné zdolat. Alex Chen, mladá dívka se zkušenostmi z programu na pěstounskou péči, sem přijíždí na pozvání svého bratra Gabea. Neviděli se dlouhé roky, jejich životy se oddělily a v první chvíli všechno vypadá krásně. Přes počáteční obavy z maloměsta se s prostředím i místními lidmi Alex sžívá, ale nebylo by to ono, kdyby šlo všechno hladce. Více raději nebudu z příběhu prozrazovat, abyste si ho mohli užít a hltat plnými doušky přesně jako já.

Pozitivně hodnotím, že vás hra dokáže naprosto pohltit hned od prvních okamžiků. Jak je v rámci této série zvykem, s hlavní hrdinkou se dokonale sžijete a podobně jsem to měl i se všemi postavami a obyvateli malého městečka, v němž a jeho blízkém okolí se True Colors odehrává. Jestli jste ještě neměli s touto sérií tu čest, pak vězte, že jde vlastně o moderní adventuru. A přesně to, co se mi líbilo na adventurách v dobách dávno minulých, tím exceluje i recenzovaný titul v dnešní moderní době. Zároveň se do velké míry jedná o interaktivní filmovou podívanou. Pokud bych měl hledat alternativní a nejvíce podobnou hru, pak mám jasnou volbu - Detroit: Become a Human. Zároveň musím uznat, že právě Detroit vše dovedl ještě o stupeň dále. V čem konkrétně?

Mnozí hráči by mohli Life is Strange vytýkat poněkud málo herních prvků. A chvílemi skutečně jen chodíte od jedné cut scény zase k další. Jedná se tak spíš o virtuální film, během něhož závisí dění na vašem rozhodnutí, nicméně ta nemají zdaleka takový přesah. Tudíž se dostanete prakticky vždy k tomu samému, což o zmíněném Detroitu říct nejde a v něm jsem byl uchvácen složitostí a propojením toho, jak se odvíjí příběh dle vašeho konání. True Colors je naopak čistě lineární záležitostí, byť se ve vás docela úspěšně snaží vyvolat opačný pocit. Zajímavé je pak na konci každé z pěti kapitol podívat se na statistiky, jak jste se rozhodli a co jste (ne)udělali v procentuálním srovnání s ostatními hráči.

V Life is Strange není kam pospíchat, užíváte si pomalý průchod hrou, prozkoumávání věcí ve svém okolí… a všechno je takříkajíc v klidu. Tím vším víc a víc pronikáte a sžíváte se s městečkem Haven Spring a určitě se nenudíte. Jak jsem však už naťuknul, herně to pro někoho může být i nuda. Všechno se točí okolo chození, zkoumání a povídání. Ehm, ano, dojde i na souboje, byť to byla v rámci třetí kapitoly za mě nejslabší část celé hry. Naštěstí následující události a gradování příběhu to velmi rychle zastínilo.

Z herního i příběhového hlediska musím zmínit ještě jednu důležitou věc – Alex totiž není obyčejnou dívkou, ale má speciální schopnost. Míra její empatie přesahuje běžné lidi, jejichž emoce dokáže vidět, sledovat a číst. Jakmile člověk v její blízkosti překročí určitou míru emočního vypětí, tak kolem něj vidí auru podle toho, jak se zrovna cítí. Typicky především hněv a vztek, nebo naopak strach a obavu. Navíc nejen že pozná, co člověk cítí a co si v tu chvíli myslí, ale dokáže s těmito emocemi i pracovat a převzít je. Hodně zajímavý prvek, který ze hry dělá lehce fantasy záležitost, ale na druhou stranu zdá se mi to v normě, pro příběh to má naprosto stěžejní roli a přidává to na chytlavosti.

Po grafické stránce vypadá True Colors opravdu hezky. Tvůrci si vyhráli především s městečkem – místní hlavní třída a pár obchodů s interiéry plus hospoda k tomu. Už malinko slabší jsou chvilky, kdy se dostanete někam úplně jinam, to míra detailů i kvalita textur lehce pokulhává. Až kupodivu jsem místy na PlayStation 5 registroval určitý pokles frame-ratu a postěžovat si vůbec poprvé při hraní na nové generaci na načítací obrazovky. I když jejich absence byla od počátku hlavním mottem většiny studií, na což jsem si i zvyknul, zde jsem měl najednou pocit, že při přechodu z ulice do interiéru se všechno načítá nějak dlouho. Nicméně i tak v rámci filmového podání jde o krásný zážitek, umocňovaný dokonalým soundtrackem. Nesmírně důležitý prvek, fantastická je jak ryze filmová hudba na dokreslení atmosféry, tak licencované songy, kterými tvůrci hru doslova protkali. Ještě aby ne, když je i hlavní hrdinka tak nadšená kytaristka a hudbu celkově miluje. True Colors zkrátka nabízí kompletní a ucelený balíček, kdy je ve všech směrech a odhledech precizně zpracovaná, byť zážitek z Detroit: Become a Human nepřekonala.