Ion Fury - návrat o dvacet let zpět

Stařičký Build Engine ještě neřekl své poslední slovo a dokazuje, že i dneska má co nabídnout v akční střílečce ze staré školy.

Pokud jste ze starší generace hráčů a pamatujete si legendární 3D střílečku Duke Nukem, budete mít u Ion Fury podivné DeJaVu. Hra totiž vypadá, jak kdyby ji vytvořili tvůrci hned po Dukovi a jednalo se o starý titul. Opak je ale pravdou, jedná se o aktuální hru, která na PC sice vyšla již v roce 2018, ale na konzole se dostává až nyní.

Důvodem, proč hra vypadá tak povědomě je, že ji celou pohání stařičký a jen lehce modernizovaný Build Engine, který tvořil i zmíněného Duka nebo poté Shadow Warriora. Ostatně zajímavý fakt je, že je to první hra po dvaceti letech, která na Build Enginu vychází. Ve hře se tak budete okamžitě orientovat, poznávat používané textury a bavit se nad tím, jak jsou nepřátelé pouze ploché 2D sprity, které se otáčí neustále za vámi. Pokud hru budete brát jako nový titul, asi na ní nenajdete nic extra zajímavého, ale pokud hru pochopíte jako svědectví o tom, jak hry kdysi vypadaly a hrály se, můžete s ní strávit příjemných více než deset hodin.

Námět hry je jednoduchý, přesně ve stylu devadesátkových akčních her. Hrajete za pyrotechničku Shelley Harrison zvanou „Bombshell“, která musí zastavit zlého nepřítele a jeho nohsledy, pronáší u toho trapné tvrďácké hlášky a pro ránu z brokovnice nejde daleko. Jak se ale dá čekat, příběh absolutně není důležitý a jde zkrátka o nekonečný postup úrovněmi dále a dále.

I když hra používá stařičký engine, grafici a vývojáři z něj ždímou naprosté maximum a jimi navržené úrovně vypadají skvěle. Ostatně sami se chlubí, že každý úroveň je do posledního koše udělaná ručně a nenajdeme ve hře nic, jako automaticky generované modely a úrovně. Vše je vyvedeno ve stylu cyberpunku, plné neonových nápisů, řetězů, mříží a technických zařízení. Postupně se dostanete přes malé obchodní čtvrti, obří mrakodrapy, ale i stoky, strašidelné nemocnice a obří stadiony. Všechny lokace jsou vyvedeny se smyslem pro detail a skutečně evokují vzpomínky na staré doby.

I když námět jednotlivých misí je prakticky stejný a spočívá v hledání barevných přístupových karet, občas nějaké jednoduché hádanky, ale hlavně střílení po různých nepřátelích, autoři do hry přidali něco navíc. Tím jsou různé skryté lokace a poklady. V každé úrovni jich je několik desítek od těch úplně jednoduchých, přes ty komplikovanější spočívající v mačkání jinak barevných stěn, až po epické poklady, které vyžadují aktivaci několika různých prvků napříč celou úrovní. Ostatně nalezené poklady jsou i jeden z ukazatelů, kterým hra měří úspěšnost vašeho průchodu misí.

I souboje jsou v pravdě staromódní. Nečekejte žádné skrývání za překážkami a pokročilou taktiku. Souboje jsou jednoduše přímočaré, hra vám hodně pomáhá se zaměřováním (pokud si to nevypnete) a prakticky stačí střelit někam směrem k nepříteli a hra sama navede náboj. Občas se ale zdá, že to tak funguje i ze strany nepřítele. Neustále si tak musíte hlídat zdraví, které se samo nedoplňuje, brnění, které poskytuje další úroveň ochrany a samozřejmě náboje, které dochází prakticky neustále. Ostatně vzpomenete si i na další, hojně používanou techniku, a to je ukládání. Hra sama totiž ukládá jen v určitých místech a pokud si zapomenete uložit sami, můžete pak opakovat skoro celou úroveň. Naštěstí se vše načítá a ukládá skutečně rychle.

Zbraně se rekrutují z těch standardních. Máte tak na výběr bubínkový revolver, samopal zapalující nepřátele, brokovnici a několik dalších, včetně rotačního kulometu a kuše. Zajímavou zbraní pro větší skupiny nepřátel je bowlingová koule jako výbušnina. Tu zapálíte a pošlete ji směrem k nepříteli za zvuku normální bowlingové koule. Ideální věc proti robotickým pavoukům, kteří se jinak prakticky nedají pořádně trefit.

Pokud něco kazí celkový dojem ze hry, je to technické zpracování. A tady ani není myšlena stará grafika a engine, to je schválně, ale jiné situace. Během hraní se několikrát stalo, že se hra zasekla, zhasla úplně celá televize a nevěděl jsem, jestli hra ještě naběhne nebo co se děje a občas pohyb dost silně cukal, což je dost podivné vzhledem k tomu, na jakém hardwaru stařičký engine běží. Tu a tam se při nevhodném natočení kamery prolnuly některé textury a začaly problikávat, ale i to by se dalo považovat za vzpomínku na staré doby.

Celkově se jedná o docela povedený titul, který je rozsahem opravdu malý a stáhnete ho během pár minut, ale nabízí překvapivě rozsáhlou hratelnost, která navodí příjemné vzpomínky. Bohužel si myslím, že za plnou cenu nějakých 630 Kč je to trochu přehnané, ale pokud by Ion Fury bylo ve slevě zhruba za polovinu, tak nákup určitě zvažte.

• oldschool
• akce