God of War Ragnarok – velkolepý návrat Krata

Po dlouhém čekání se Kratos a Atreus vydávají pokračovat ve svém putování.

Letošní rok se nám pomalu chýlí ke konci, právě jsme v hlavní podzimní sezóně a přichází rozhodně jeden z nejočekávanějších titulů. Marketingově logicky prezentovaný jako naprostý blockbuster a jasný adept na hru roku. Ragnarok vychází příští týden v úterý 8. listopadu, my jsme již v tomto herním světě strávili dostatek času, abychom si mohli říct, jak to skutečně dopadlo. A na rovinu myslím si, že víkendové čekání na příští týden se bude hodně táhnout …

God of War z roku 2018 bylo vydařeným počinem od začátku do konce, se skvělým a emotivním příběhem, na nějž Ragnarok přímo navazuje. Bez jeho znalostí byste se vůbec nechytali a protože člověk za ty roky zapomíná, připravili vývojáři i do hlavního menu video shrnutí celého dění. Navíc před pár dny vydalo Sony shrnutí ve formě skoro padesáti minutového filmečku i na YouTube, pustit si ho můžete přímo pod tímto odstavcem i s českými titulky. Těmi je mimochodem opatřena i celá hra, takže se nemusíte bát, že byste něčemu nerozuměli a dostáváme opět od Sony tento skvělý servis. Rekapitulaci doporučuji všem zhlédnout, protože vám v příjemné formě shrne vše stěžejní a důležité. Pak už se můžete pustit přímo do akce, která v Ragnarok začíná od prvních minut v hodně velkém stylu.

Po příběhové stránce zde nebudu raději rozebírat žádné detaily, nedávalo by to smysl a hrozba spoilerů je velká. Z hlediska jeho hodnocení nemám prakticky co vytýkat, prolínají sem staré známé postavy, které jsme si oblíbili již minule. Takže se pochopitelně dostanete třeba do světa Svartalfheim, trpasličího ráje dvou bratrů Broka a Sindriho, po vašem boku (doslova) s vámi putuje i Mimir starající se o většinu vtípků. God of War Ragnarok po celou dobu hraní dobře odráží, že se jedná o pokračování navazující na první díl a typické prvky i autorský podpis vývojářského týmu na vás dýchá taktéž každou minutou. Mezi to neodmyslitelně patří i občas vtipné momenty, jindy drsné okamžiky a situace hýřící emocemi. Hlavní hrdina se stejně jako jeho okolí přesto do velké míry proměnili, vše se totiž odehrává několik let po událostech z původní hry. Kratos stejně jako Atreus významně dospěli ve všech ohledech. Atreus je stále mladý chlapec, i když už občas lehce vzpurný, tvrdohlavý a jednoduše řečeno s ním trochu „mlátí puberta“. Opětovné setkání s postavami se povedlo a i když uplynulo několik let v jejich příběhu i našich životech, připadáte si zase dokonale jako mezi svými známými, které jako kdybyste viděli před pár týdny. Tím ukončím povídání o příběhové stránce, abyste si všechno užili opravdu na vlastní kůži a zaměříme se na další herní aspekty a změny, které u nich proběhly.

12

Během putování v této akční řežbě se postupně vydáte do devíti různých světů. Každý z nich tradičně zasazený do odlišného prostředí a stylu. Z hlediska designu úrovní se stále nejedná o klasickou open world hru, byť se po světech můžete pohybovat svobodně, ve své podstatě pak vždy chodíte jen danými koridory. Nelze to brát jako výtku, prosté konstatování situace a takové je prostě God of War. Aneb z těch všech otevřených světů by už pak hráčům oči přecházely, a tak je to možná i dobrá změna lineární příběhové hry. Čas od času narazíte na logické překážky a nástrahy, obvykle však nijak extra nepotrápí příliš vaše mozkové závity. Logické hádanky, mohu-li to tak vůbec nezvat, jsou na takové úrovni, aby se průměrně inteligentní svalově dobře vybavený jedinec se sekyrou v ruce zvládl během minutky dvou vyřešit. Někdy jde o prosté skákání, jindy využití funkcí zbraní Krata nebo Altreuse. Jen jsem místy měl trochu pocit, že jimi mohli designéři klidně víc šetřit – situace a úkoly jsou to snadné, jasné, ale až moc se opakující.

RPG prvky sem pronikají o něco více než dříve, systém je propracovanější, ale rozhodně né nijak složitý. God of War na rozdíl od her typu Elden Ring není pro hardcore nadšence, ale mainstreamové masy. O zbraních si ještě řekneme v další fázi recenze, ale vylepšování zde klasicky probíhá i u brnění a v runovém systému, který také hlásí návrat. Děje se tak napříč celým herním příběhem a hlavně to zajišťuje osvěžení i v pozdějších fázích hry, kdy se stále dostáváte k novým funkcím a vychytávkám. Z putování Krata v Ragnaroku tak není po pár hodinách jen nudný stereotyp, ale pořád se těšíte na další ještě zamčené věci. Proměna z hlediska celkového feelingu není úplně velká, tím jak plno věcí je vlastně stejných jen lehce vylepšených, ale hra na mě působí ještě výrazně drsnějším dojmem. Může za to jak příběh, tak dění přímo na obrazovce. Na krev byl minulý díl oproti těm prapůvodním možná až příliš strohý, zde se brutalita a drsnost vrací v plné své kráse. Scény jsou mnohdy drsné, necenzurované a máte se na co těšit, pokud tedy chcete na obrazovce vidět hektolitry krve.

God of War prošlo s minulým dílem razantní a absolutní změnou, která se dotkla především systému soubojů. Už žádná nekonečná komba plná zběsilého mačkání všech tlačítek na ovladači. Přepracovaný systém je výrazně pomalejší, více vyžadující taktizování, soustředění a dovednosti. Do určité míry podobné jako v Dark Souls hrách, byť nehnané do extrémů z hlediska obtížnosti. Celý systém soubojů zůstal ve svém základu zachovaný i v Ragnarok, ale tvůrci do něj zasáhli a provedli určité změny a vylepšení, kdy všechno kvituji a bylo rozhodně k lepšímu. Do akce zde naskakujete od prvních okamžiků a stejně tak máte k dispozici dvojici známých zbraní ve výbavě Krata – kouzelnou a mrazivou sekyru Leviathan Axe i tolik typické ohnivé Blades of Chaos. V rámci okořenění a nových možnosti přibyl vcelku velký strom dovedností, prostřednictvím kterého si je vylepšujete a odmykáte nová komba či speciální funkce. Především díky nim se akce dle mého názoru a pocitu výrazně zrychlila a otevřelo se více možných taktických postupů, jejichž využití je nutné především v rámci bojů s bossy. Svižnou akci si budete dokonale užívat, ještě lépe než v minulém dílu, a to jsem byl nadšený a spokojený i tam. Speciálně bych vyzdvihnul jednu na první pohled možná maličkost, ale pro mě důležitou a stěžejní – mezi zbraněmi lze v průběhu soubojů přepínat výrazně rychleji a tím pádem i kombinovat jejich využití a přednosti každé z nich v návaznosti na to, jací protivníci proti vám zrovna stojí.

Po vizuální stránce jde o krásnou podívanou opět řekl bych na stejné úrovni jako další tituly z kategorie PlayStation exkluzivních her. Už jsem zmínil, že souboje i dění na obrazovce jsou brutálnější a ve svém celku Ragnarok působí jako velkolepější titul než minulý díl. Samozřejmostí je i maximální využití funkcí ovladače dual sense, také věc, kterou ale dva roky od vydání PS5 bereme tak nějak automaticky. Pokud se tyto detaily zaměříte, tak si teprve uvědomíte, jak celý tento mix společně s detaily alá některé zvuky přímo z ovladače pomáhají vylepšit celkový zážitek z hraní.

Abych na závěr recenze odpověděl na původní marketingovou myšlenku z úvodu – můžeme God of War Ragnarok označit jako hru roku? Osobně bych asi takto silná slova nevolil, protože trošku postrádám možná nějaké razantnější zásahy a odkazy na vymyšlené prvky či postupy z jedničky jsou místy dost silné. Na druhou stranu s tím je spojená výhoda, že se budete od prvních chvil cítit „jako doma“. Vlastně jde o podobně zasazené pokračování jako na jaře v případě Horizon Forbidden West a nám nezbývá než sáhnout po vysokém hodnocení, chyby se tady totiž hledají jen velmi obtížně. Navíc jestli vás bude Ragnarok bavit a má smysl do něj investovat, to jednoduše poradí i původní God of War z roku 2018. Jestli vás chytlo, budete si novinku dokonale užívat, pokud se vám z jakéhokoli důvodu nelíbilo, ani tento díl na tom nic nezmění.

• god-of-war
• pokracovani
• blockbuster