Doom Eternal

Po čtyřech letech se dostáváme opět do kůže vesmírného mariňáka, který se tentokrát podívá nejen do pekla, ale i do dalších zajímavých lokací. A zajímavých bohužel znamená, že i plných nepřátel.

Pokračování rebootu

Herní série Doom má na svých zádech bez pár let skoro tři desetiletí, ale od vydání velkého milníku, rebootu z roku 2016 to zase tak dlouho není. Restartovaná hra nás vyvedla z úzkých chodeb a ve všech aspektech hodně přidala. Byla to jak rána z čistého nebe, ale fanouškovská komunita to ocenila a hra se velmi dobře prodávala. Na druhou stranu si tím autoři upletli bič sami na sebe, protože laťku nasadili hodně vysoko a těžko ji budou sami překonávat. Přesto se o to pokusili s pokračováním Doom s podtitulem Eternal.

Eternal byl od začátku vývoje sledován daleko více, právem se od něj očekávalo to nejlepší a tak autoři museli vytasit ty nejšílenější nápady. Největším oříškem byl pro autory určitě příběh, protože to nejhorší, co by mohli udělat, je opakovat dokola to samé. Dočkali jsme se tedy přesunutí hry do nových lokací a podíváme se konečně na zemi, kde to nevypadá vůbec dobře. Druhou věcí je hlavní hrdina, který je více zosobněn a objevuje se také v řadě filmečků. Přitažlivosti hry to rozhodně dodalo.

Změny, změny a zase změny

Zásadních změn se dočkal systém vylepšování postavy a zbraní. Nedá se říct, zda jsou zcela ku prospěchu a chvíli asi bude trvat, než si zvyknete na nové postupy. Například pro vylepšení vašich vlastností musíte hledat robotické stanice, které ale současně vylepšují zbroj, zdraví nebo střelivo. Pro další vylepšování potřebujete stříbrné mince, které přidávají i pasivní vlastnosti, a nakonec to jsou staré známé runy. Vylepšování budete muset trochu plánovat a často to přeruší jinak odsýpající hratelnost.

Pokud totiž zvolíte vylepšení chybně, budete mít docela problémy. Nábojů totiž celkově ještě ubylo a při boji neustále musíte řešit, zda máte dost a krom toho hlídat ještě zdraví a štíty. Naštěstí je možnost kdykoliv si kteroukoliv z těchto surovin vybojovat a pokračovat dále. Pokud vám dojdou náboje, můžete okamžitě použít svoji motorovou pilu a z nejbližšího nepřítele si zásobu „vyřezat“, můžete použít brutální dodělávačku abyste získali nějaké extra zdraví pro léčení a velmi brzy dostanete také osobní plamenomet, který slouží pro změnu na „vytěžování“ brnění. Ovladač se vám tak velmi brzy zaplní řadou funkcí a v bitevní vřavě budete mít co dělat přemýšlet, co dříve. Mimoto je ale samozřejmě hra prošpikována krabicemi s municí, lékárničkami ve stylu prvního dílů a řadou sběratelských předmětů.

Hledání slabých míst

Nepřátel je opět celá řada a jak se sluší na série Doom, jsou patřičně pekelní. Najdete zde staré známé Cacodemony, pavoučí Arachnotrony, ale pravidelně narážíte také na pekelnou verzi mariňáka ve stylu prvního dílu. Většina nepřátel má slabá místa, jejichž využitím můžete nepřátele porazit výrazně rychleji. Například létající Cacodemon má poměrně velkou pusu, takže se stačí šikovně trefit granátem a démon se modře rozbliká a rázem se pohybuje mezi životem a smrtí. A to už je na vás ho jednou ranou nějak efektně sprovodit ze světa, nebo z pekla. Ale raději si dejte pozor, ať se nedívají rodiče, děti, nebo partneři, nemuselo by se jim z některých, obzvláště efektních likvidací, udělat dobře. Nepřátelé se také nově rozpadají a je možné toho využít ve svůj prospěch. Pavoučímu démonovi můžete ustřelit jeho kanón a okamžitě je méně nebezpečný.

Větší mapy a prostředí

Eternal se odehrává na mnohem větších mapách než předchozí díl, mapy se hodně rozrůstají a také pracují s vertikální stavbou. Tomu se musela přizpůsobit i celková hratelnost, a tak se nyní ve hře hodně skáče, leze a odráží od stěn. Místy už hra hodně připomíná skákačku a některé sekvence jsou skoro až otravné. Obzvláště vypečené jsou některé tajné místnosti, kam se dostanete právě jen perfektním skokem. Na druhou stranu je přiznat, že hratelnost to docela oživuje a jakmile se naučíte dash ve vzduchu, budete koukat, co Doom Slayer dovede.

Slast pro oko i ucho

Doom 2016 byl graficky nádherná hra. Sice se dá říct, že to nebyl absolutní vrchol, ale i tak vyžadovat od konzole maximum výkonu a Eternal jde v tomto směru ještě dále. Odměnou vám jsou nádherně zpracované úrovně, které mají i v dálce na pozadí různé válečné výjevy a pohledy, zajímavě vymodelovaní nepřátelé se spoustou detailů a to všechno v ohromném pohybu, kdy cítíte, že hlavní hrdina není žádná sušinka a přesto poletuje mezi skalami jakoby nic.

Vše dokresluje opět fantastický soundtrack skladatele Micka Gordona, který obsahuje nejen svižné techno ale i stylizované temné chorály. Je škoda kontroverze, která se pojí s vydáním sountracku na samostatném CD kdy bohužel většina skladeb doznala (dosti mizerné) úpravy od vydavatele a původní dílo tak bylo docela pokaženo.

Pokračování lepší prvního dílu?

To se bohužel asi říct nedá, ale to jedině proto, že laťka byla skutečně hodně vysoko. Autorům se nicméně podařilo ji minimálně vyrovnat a přinesli hru, která opět obsahuje skvělou a akční hratelnost, kořeněnou řadou nových prvků, zbraní a nepřátel. Kritizovat bychom mohli trochu styl vyprávění příběhu pomocí deníků, občas brutální obtížnost i na nižší nastavení a některé frustrující skákací lokace. Celkově se ale rozhodně jedná o kvalitní titul, který není jen kopírkou svého staršího sourozence, ale přichází s řadou vlastních postupů. A to co přeci jen okopíroval, udělal perfektně a se spoustou vylepšení.

• Nádherná grafika
• skvělá hudba
• výborné pokračování
• nekončící akce