Assassin’s Creed Valhalla PS4/PS5 - tentokrát po seversku

Další díl assassínské série se tentokrát posunul o hodně severněji a bude sledovat snahu vikingů o přežití v tehdejší Anglii.

Herní série Assassin’s Creed má již tolik dílů, že by je pravděpodobně málokdo vyjmenoval. Z těch posledních, které se otočily směrem k open-world hrám, si určitě vybavíme velmi dobré Origins a neméně dobré Odyssey. Obě hry byly slušným úspěchem i když výtek k nim by se našla celá řada. A je vidět, že tvůrci si jich řadu vzali k srdci a promítli je do aktuálního dílu Valhalla. Ale vezměme to popořadě.

V novém díle, který vychází na pomezí generací dvou konzolí, se podíváme mezi severské válečníky, vikingy. V hlavní roli celého příběhu je hlavní hrdina nebo hrdinka Eivor. Hra je připravena na hraní za obě pohlaví a změnu můžete dokonce provést kdykoliv. Ať si vyberete, jak chcete, začátek hry poznamená rodinná tragédie, která se přelije do problému pro celé společenství. To do jisté míry poznamená vývoj hlavního hrdiny až do dospělosti. Nacházíme se o mnoho let později, kdy Norsko sjednocuje král Harald I., což se Eivorovi a jeho (jejímu) bratrovi nelíbí a raději oba volí dobrovolné vyhnanství a cestují do Anglie. Příběh hry je, řekněme, volně inspirován skutečnými událostmi, ale historické situace i reálie jsou tolik ohnuty, že pokud hledáte nějakou historickou přesnost, nebo hodinu dějepisu, raději se podívejte jinde. Nicméně pro účely hry je to námět více než zajímavý.

Pár prvních hodin, kdy se pohybujete ještě po Norsku, je trochu slabších a budete si říkat, zda tohle je ten díl Assassína na který se letos čekalo. Naštěstí přesunem do Anglie se změní nejen prostředí, ale i nabídka herních možností a vše najednou začne mít lepší spád. Pomáhá tomu i posun od mapy přeplněné vedlejšími úkoly k přímočařejšímu vyprávění a spouště náhodných momentů, na které můžete během hry narazit. Ty tam jsou desítky nesplněných úkolů, které se vám vršily v zápisníku. Místo toho jich máte několik, jasně daných a vždy přesně víte kam jít a co dělat. Mimo to vám ale hra nabízí spoustu vedlejších aktivit a je jen na vás, zda se necháte od postupu trochu odklonit.

Z toho, co se vám připlete do cesty, jsou náhodná setkání, která můžou vyplynout v nějaký jednodušší úkol, komické historky s osobami, které potkáte, nebo desítky pokladů, které můžete hledat. Za vypíchnutí určitě stojí mystické cesty do kůže Odina všeotce, které zažijete po vypití trochu divokého elixíru místní vědmy. Díky tomu prožijete různé příběhy ze severské mytologie tak říkajíc přímo z první osoby. Hra nejde daleko ani pro různé hádanky a environmentální puzzly, protože poklady jsou zpravidla nějak schované a vy musíte zjistit, kudy se k nim dostat. Hádankou pro vás ale může být i hlavní dějová linka, protože ta před vás tu a tam vypustí nějaké rozhodnutí, na které musíte reagovat, a ne vždy je jasné, jaká volba je ta lepší. To, jak se rozhodnete může určit, kam se bude dále vyvíjet příběh a také, jak všechno skončí.

Ať je příběh jakýkoliv, v jádru je hra stále klasické akční RPG, jako předchozí díly. Tentokrát ale tvůrci trochu přitlačili na samotné souboje a ty budou trochu jiné. Ono je to vlastně logické, protože statný viking bojuje trochu jinak než šlachovitý egypťan a tak se musíme připravit na těžké rány sekerou, využívání ukazatele výdrže a různé odpovídající schopnosti. Základem soubojů je klasický slabý a silný útok. Zatímco slabý dobíjí ukazatel výdrže, ten silný jej spotřebuje. Je tak nutné neustále střídat obě techniky, jinak bude souboj dost jednostranný, a ne ve váš prospěch. Dále je možné využít vykrývání úderů, úskoky, střelbu lukem a později nemůže chybět ani klasická zápěstní čepel. K tomu všemu se dále přidá spousta schopností, které se vám otevírají, jak postupujete příběhem. Jakmile se souboje naučíte dobře ovládat, nemusíte se bát ani mnohem silnějšího nepřítele, protože hra šikovně vyrovnává úrovně, a tak i o mnoho levelů vypracovanějšího soupeře můžete svým umem porazit. Trochu tomu pomáhá i mizerná umělá inteligence, která nijak extra nereaguje na to, co děláte, nevšímá si, že jste vedle zabili kamaráda a nález mrtvoly řeší zoufalým pobíháním kolem dokola. Tady by hra potřebovala ještě trochu ladění.

V rámci hry budete často využívat cestování na lodi a je to jedna z těch nudnějších částí. Cesta po řekách k potřebnému místu často trvá dlouhé minuty, loď se používá skutečně jen na cestování a můžete zapomenout na nějaké souboje. K pohybu po souši tu máte koníka, kterého si snadno kdykoliv přivoláte a je mu jedno, kde ho zapomenete. Ze zvířecích kamarádů nemůžeme opomenout ani havrana, který vám bude nebeským pohledem a pomůže vyhledávat úkoly a nepřátele. K tomu ostatně slouží i váš speciální „božský“ pohled, který oskenuje okolí. Tohle všechno ale už známe z předchozích dílů.

Oproti předchozím dílům se budete muset méně starat o vybavení, které váš hrdina nosí. Prakticky vaše jediná zásadní volba bude, zda chcete bojovat s dvěma zbraněmi, nebo jednu doplnit štítem. Díky tomu, že si můžete vaše vybavení neustále vylepšovat pomocí nalezených surovin, nebo za pomoci kováře, nemusíte stále přemýšlet, zda bunda, co jste nyní našli není o stupínek lepší. Samozřejmě, nějaké předměty najdete, ale například během prvních pěti hodin hraní to bylo doslova pár kusů vybavení. Větší starost by vám měl dát strom dovedností, který je skutečně bohatý, a hlavně z počátku nevíte, jak se budou otevírat další větve. Základní větve jsou tři – stealth, bojové a střelecké – a ty jsou navíc protkány dalšími pasivními dovednostmi, které zvedají zdraví, staminu, nebo třeba obranu. Jediný problém občas je, že dostat se k některé vybrané schopnosti znamená vzít si několik jiných, které vůbec nechcete, ale na druhou stranu vždy máte možnost celý strom vyresetovat a začít zcela od nuly. Hra je v tomto zkrátka přístupnější.

19

Jelikož jste na ostrovech nováčky, musíte se také trochu zabydlet a k tomu slouží vaše vesnička. Tu můžete velmi základním způsobem rozvíjet a na k tomu určených místech stavět předdefinované domy jako je kovárna, sídlo řádu assassínů nebo třeba rybárnu. Každá budova vám přinese nějaké drobné možnosti nebo se vám otevře třeba minihra. Ty jsou celkem tři. Je to soutěž v pití piva, která je prakticky jen quick-time eventem, dále hra v kostky, která není extra zábavná a potom propagovaná soutěž ve veršování. Ta nakonec spočívá v tom, že vhodnou volbou v rozhovoru musíte reagovat na rým soupeře a snažit se mu „vmést něco do obličeje“. Ani tahle minihra není nijak světoborná a naštěstí hra vás ani do jedné z nich nenutí a můžete je zcela vynechat.

K tomu, abyste vesnici mohli rozvinout, potřebujete velké množství speciálních surovin a ty se nejlépe získají při další, velmi vyzdvihované akci – rabování klášterů. Ta je založena na historických základech, ale zpracována je tak nějak polovičatě. Se svou partou na lodi přirazíte ke břehu u kláštera a za zvuku rohu vyrazíte na zteč. Stačí porazit ochranu kláštera a zapálit to, co vám hra ukládá a následně se můžete těšit z bohatých pokladů, které mniši skrývají. Útok je ale zpracován trochu méně konfliktně, protože nemůžete prostě vymlátit celou lokaci a jakmile vztáhnete ruku na mnicha, hra vás nemilosrdně donutí nahrát poslední pozici. Zkrátka se můžete chovat jako viking, ale jen v určitých mezích. Ostatní materiály, potřebné například pro vylepšování vybavení, dokážete najít přímo během postupu hrou a odpadá veškerý nudný grind, který jsme museli praktikovat v předchozích dílech.

Hru jsme měli možnost vyzkoušet nejprve na PS4 a posléze se přesunout na PS5. Na obou konzolích hra vypadá moc hezky, ale je znát, že na PS5 je více detailní a hlavně rychlejší, protože loadingy trvají zlomek času, co na PS4. Grafická stránka je ale jinak hodně povedená, a především design celého světa vypadá velmi k světu. Rozsáhlé planiny jsou protkány vysokými horami, nalezneme tu malá městečka ale i historické ruiny. Vše přitom vypadá, že je umístěno s citem pro celkové rozložení a nejedná se o žádné náhodné rozházení různých modulů do krajiny. Co oceňujeme skutečně hodně, je snadný přenos uložených her z PS4 do PS5. Stačí obě hry propojit pomocí Ubisoft Connect a pokračování v příběhu byla otázka vteřin.

O Valhalle by se dalo napsat ještě spousta textu, protože řada věcí je ve hře dobře skryta, ale něco také necháme, ať si objevíte sami. Za nás musíme říct, že nás nový díl Assassína příjemně překvapil a naštěstí to není další kopírka toho samého. Ano, najdeme zde obligátní věže a dostaneme se i mimo Animus, ale spousta mechanismů byla upravena, něco odstraněno, tu něco přidáno a pokud k tomu přidáme krásně provedené prostředí a zajímavou příběhovou linii, máme tu hodně dobrou hru. Nebýt několika nedostatků, hodnotili bychom ještě výše, ale i takhle je to rozhodně pochvala.