Yakuza: Like a Dragon – japonský herní převrat

Klasická japonská městská akce získává nového hrdinu a v mnoha ohledech i nový svěží vítr.

Pokud máte nějaké herní zkušenosti se sérií Yakuza, pak vám musí být známé jméno Kazuma Kiryu. Dlouholetý protagonista této japonské městské akce však odešel do pomyslného důchodu a vystřídal ho nováček. Na scénu přichází nový hrdina a s ním i velmi razantní zásahy do herního konceptu. Jak se projevily na celkové hratelnosti? O tom bude dnešní recenze, nicméně hned v jejím úvodu mohu říct velkou výhodu Yakuza: Like a Dragon – pokud jste žádný předchozí díl nehráli, vůbec nevadí a krásně plynule se zde do všeho dostanete. Tento přístup oceňuji, přeci jen od vydání prvního dílu uplynulo již 14 let, čímž zde vznikla nová generace hráčů, kteří nemohou pamatovat začátky. A proto příchod next-gen konzolí se mi jeví jako optimální pro určitý nový start této herní značky.

5

Ichiban Kasuga

Toto nové a v pořadí osmé pokračování si stále drží svůj japonský styl, tudíž můžeme mluvit o tahovém JRPG žánru. Hned příchod nového hrdiny Ichibana Kasugy na scénu je opravdu velkolepý a i když zde stále jde hlavně o akci, důraz na příběhovou stránku se mi zdá ještě silnější a poutavější než kdy dříve. Mafiánský příběh obsahuje celou řadu zvratů a propletených situací, které pravda možná pro někoho budou až příliš hutné (místy možná nebudete chápat konkrétní rozhodnutí hlavního hrdiny), ale to je všechno dáno odlišnou japonskou mentalitou. Do příběhu se zapojuje velké množství postav nejen z rodiny Arakawa. Při zpětném ohlédnutí je příběh opravdu propracovaný a komplexní, jak ve hrách nebývá zvykem. Mně osobně se právě líbí velká odlišnost a průnik asijské kultury, i když věřím, že to stále může být pro některé hráče až příliš. Navíc občas jsem se do dění trošku zamotával, jednoduché mi to nedělají především japonská jména, v nichž se po čase ztrácím.. Na druhou stranu alespoň je o důvod více si Yakuza: Like a Dragon zahrát znovu. V této souvislosti bych ještě podotknul, že cut scény jsou opravdu velmi časté, mnohdy jim nechybí zajímavý vtipný nádech, na veškeré dění se musíte dost soustředit a i já jsem měl občas okamžiky, kdy už jsem se přeci při pasivním sledování cut scén těšil, až si skutečně „zahraju“.

Tahové souboje fungují

Vůbec nejrazantnější změny provedli tvůrci v oblasti soubojů, které byly, jsou a určitě i budou základním kamenem celé hratelnosti. K sérii Yakuza od vždycky patřily masivní japonsky laděné bitky, v nichž jste v kůži hlavního hrdiny rozmasakrovali jakoukoli partičku nepřátel. Ve své podstatě to platí stále, i když se hra víc a víc posouvá západním směrem a co je hlavní – probíhají tahovým způsobem. Když jsem změnu poprvé viděl na papíře, nedokázal jsem si to ve spojení s Yakuza moc představit, ale povedlo se to na jedničku. Místo zběsilé a mnohdy nepřehledné řežby tak má na všechno čas a přitom se právě tak akorát dávkované japonské kouzlo nevytratilo. Naopak při střetech s protivníky se musíte víc rozmýšlet o dalším postupu a taktice, efektivně využívat své speciální a ničivější útoky… Zkrátka celému systému soubojů společně s RPG prvky pro rozvoj postavy nemám co vyknout. Hezky fungující je i prvek, kdy musíte naopak rychle a správně načasovat nějakou dodatečnou akci během provádění útoku, abyste zvýšili jeho ničivý efekt. To vás i po naplánování akce udržuje stále ve střehu.

Vzhůru do Yokohamy

Na dalších herních prvcích a konceptu už k tak razantním změnám jako u soubojů nedošlo, což kvituji a hra si zachovává stále stejný a typický herní styl a nádech. Ačkoli bychom ji těžko mohli srovnávat s Mafií nebo Grand Theft Auto, ve své podstatě vychází ze stejné myšlenky – jedná se o městskou akci. Like a Dragon se odehrává Jokahomě, které je hlavním městem prefektury Kanagawa na ostrově Honšú. Máte zde ideální příležitost nasáknout japonskou atmosféru. I když se po městě nepohybujete ve stylu dvou zmíněných her a nejedná se o klasickou open-world hru, nabízí se celá řada vedlejších úkolů a příběhů. Určitě se tak nebudete nudit. Prozkoumávání všech možných zákoutí vám zabere dost času, nechybí ani tolik typické činnosti jako je karaoke nebo návštěva Sega herny, v níž můžete na automatech pařit staré pecky tohoto legendárního vydavatele stojícího i za celou sérií Yakuza. Herní svět je naprosto odlišný od toho, jaký přístup známe ze západních her, ale vlastně právě tím se stává i lukrativní, neokoukaný a kouzelný. Abyste nasávali prostředí se vším všudy, nechybí ve hře ani možnost přepínání mezi anglickým a originálním japonským dabingem doplněným anglickými titulky.

Po vizuální stránce recenzovaná verze na PS4 Pro se zlepšila. Hra zároveň vychází i na PlayStation 5, uvidíme nakolik v ní bude patrný nějaký posun, určitě bychom tam měli ocenit rychlejší načítání, které mi lehce kazilo dojem. Město je především v jeho noční podobě působivé, plné světelných efektů a typicky japonské atmosféry. Oproti jiným současným titulům se nejedná v celku o tak dokonalou grafiku, především postavy a jejich animace jsou slabší stránkou, stejně tak občas textury hodnotím jako ryze průměrné. Ale na kouzlu Yakuza: Like a Dragon to nic neubírá a fanoušky věřím, že nezklame, nováčky naopak neodradí.