Werewolf: The Apocalypse – Earthblood, akční řežba s vlkodlakem

Jak dopadla slibně vypadající akce, ve které se můžete vydat tichým postupem, nebo rozpoutat hotové peklo?

Když se studio Cyanide pustilo do vývoje dnes recenzovaného titulu a představilo ho světu, potěšilo tím mnoho herních nadšenců. Fiktivní herní světy World of Darkness nejsou herně ještě zdaleka využité a naplno probádané, a tak měla hra našlápnuto k lukrativnímu obsahu a úspěchu. Dokonce i nedávné gameplay video se nám docela líbilo, nicméně už před vámi nedokážu moc dlouho udržet tu hlavní informaci – prakticky všechno přišlo vniveč a Werewolf zklamal prakticky ve všech ohledech. Bohužel.

2

Hlavní hrdina Cahal zde úplně nezvládl udržet na uzdě své ničivé řádění, a tak se raději vydává do vyhnanství. Příběh se pak točí okolo klanu Garou, ale nebyl pro mě ničím zajímavým, dlouhé a nudné dialogy společně s nehezkými cut scénami lukrativnosti také nenapomáhaly. Podívejme se tak spíše na tu část hry, od které jsme si slibovali nejvíc – akční části a pasáže. Právě ty byly prezentované v rámci materiálů před příchodem hry asi úplně nejvíc. Ona i papírově zní možnost měnit své podoby mezi člověkem, vlkem a obrovským vlkodlakem hodně lákavě. Musím uznat, že alespoň určitou rozmanitost i v praxi tato změna zajišťuje, ale opět nesmíte mít příliš velká očekávání.

Werewolf přichází dokonce i se stealth postupem. Záměrem tvůrců bylo nacpat sem jak tichý postup, drsné monstrózní bitky, tak určité RPG prvky. Prakticky vždycky máte na výběr, jestli danou bandu protivníků tiše obejdete, nebo ve velkém stylu rozmetáte na cucky. Všechny mechanismy jsou však poněkud jednotvárné a snad až moc přímočaré, bez nápadu a akce působí trošku hloupě. Zatímco stealth postup trpí jeho nepropracovaností a hodně bídným level designem, akčnější pojetí zase hodně brzy přejde do nudného stereotypu s velmi slabou ne-li žádnou umělou inteligencí protivníků. Jistě, tvůrci se to snažili okořenit třeba luxem ve vaší výbavě pro tiché zabití na dálku, ale nic z toho vlastně nemá žádný vliv na váš herní prožitek. A tak jen tupě mačkáte tlačítka na obrazovce a sledujete ten nepřehledný chaos, který se tam odehrává. Navíc od protivníků toho také moc nečekejte, většinou jen tupě postávají a čekají, navíc k tomu se z určitých míst objevují další a další. Jakmile všechny hordy prostě zlikvidujete, odemyká se cesta dál a tak pořád dokola. Naprosto lineárně, bez nápadu či jakékoli špetky rozmanitosti.

Pokud by to snad někomu nebylo doposud jasné, tak skutečně musím konstatovat, že Werewolf není dobrou ani zábavnou hrou. A jakékoli pozitivní aspekty se mi hledají velmi těžce. Nemám osobně žádný problém s přímočařejšími a akčními řežbami, ale to by musely mít alespoň tyto části nádech zajímavosti. A když už narazíte na nějaký náznak zajímavého nápadu, obvykle se vám až příliš rychle okouká anebo ho kazí jiné prvky. Navíc co se naučíte a objevíte během úvodní části, to se pak jen točí stále dokola. Lehké zlepšení a světlo na konci tunelu čekejte poté, co si pořádně vylepšíte postavu o nové skilly, byť nemůžeme mluvit o propracovaném RPG systému. A přitom bych si dokázal zrovna v tomto světě představit tak hezké a zajímavé akční RPG.

V oblasti herních aspektů mě tedy Werewolf určitě nepřesvědčil, jak vyplynulo z řádků výše. Nicméně snad ještě větší zklamání přichází s vizuální stránkou hry. Ačkoli jsem testoval přímo PS5 verzi, tak je to vlastně jedno, protože toto opravdu není hra, kvůli které byste potřebovali next-gen. Svým grafickým ztvárněním vypadá jako běžný průměrný titul z období PlayStation 3. Naprosto obyčejné lokace s nehezkými texturami, stále se opakující kostrbaté animace i hodně strohé a odfláknuté modely všech postav mluví za vše. Zatímco se na všechny nové tituly vycházející v PS5 verzi těším, zde ji jednoduše nechápu a nevidím v ní jediný smysl či přínos. Prakticky nijak totiž není využitý ani ovladač DualSense.