Watch Dogs: Legion - temná vize budoucnosti

První podzimní open-world hra od Ubisoftu právě dorazila na naše konzole a my jsme byli zvědaví, jak dostojí slavnému jménu.

První díl městské akce Watch Dogs dorazil již před dlouhými šesti lety a tehdy sklidil celkem úspěch. Hráče hlavně lákala možnost pohybu po velkém městě, do jisté míry zajímavý příběh a všudypřítomné hackování všeho možného. O dva roky později dorazil druhý díl, který šel na všechno extrémněji. Opět nabízel krásné velké a detailně zpracované San Francisco, zajímavé úkoly, i slušný příběh, ale přinesl tak nesympatickou skupinu, která se vytvořila kolem hlavního hrdiny, že to řadu hráčů odradilo hru vůbec dohrát. Ubisoft chtěl tehdy opravdu „moderní hackery“ a podle toho to taky dopadlo. Hodnocení recenzentů sice nebyla vůbec špatná, ale prodeje zaostaly za očekáváními.

A nyní tu máme třetí díl bez označení, ale s podtitulem Legion, který sliboval řadu věcí změnit. Nicméně byl několikrát odložen, a to zpravidla nevěstí nic dobrého (s nadějí se díváme směrem Cyberpunk). Tentokráte se přesouváme do Londýna v blízké budoucnosti, kdy je prakticky všechno elektronizováno, kameru najdete na každém sloupu a městem se projíždí obrněné náklaďáky bezpečnostní agentury Albion, která má na starosti bezpečnost a právo ve městě, ale občas si to vykládá dost po svém.

Londýn je zpracován opravdu nádherně a pokud je třeba na hře něco pochválit, je to určitě právě vytvoření živého města. Pokud jste někdy v Londýně byli, určitě poznáte řadu místních reálií, zorientujete se ve změti starých uliček, které jsou ale futuristicky upravené a poznáte řadu místních pamětihodností. Ulice jsou plné obyvatel, neustále tu jezdí moderní autobusy a drtivá většina vozidel je bez řidiče a automatizovaná. Všechno zkrátka vypadá, jako by město skutečně žilo. Tohle se Ubisoftu opravdu povedlo.

Město je sice krásné, ale to, co se tam děje už méně. Hned na začátku hry se totiž nepovede překazit teroristický útok na několik významných budov po městě a výsledek je jediný. Bezpečnostní služba promění město v zónu naprosté kontroly, kde se stačí na strážce pořádku podivně podívat a už po vás jde. Všude jezdí bezpečnostní vozy, létají hlídací drony a přes kamery vás vidí všude. To se samozřejmě dotkne i známé hackerské organizace DedSec, kterou známe z předchozích dílů. Vládce bezpečnostní agentury ji totiž prohlásí za strůjce atentátu a celou ji rozpráší. Na vás tedy bude dát buňku znovu dohromady a poté se postarat o to, aby pravda vyšla najevo.

K tomu, abyste obnovili partu, musíte využít jedno z hlavních lákadel Legionu, kterým nás Ubisoft masíroval dlouho dopředu. Je to možnost „zahrát si za každého“, respektive to, že do party můžete získat úplně každou osobu, která se pohybuje po městě. Bohužel tahle skvělá funkce končí na tom, že drtivá většina osob je naprosto nepoužitelných a nemají žádnou speciální schopnost. Jejich jediným bonusem je možnost zavolat si nějaké osobní auto, ale to prakticky k ničemu nepotřebujete. Výsledkem je, že do party potřebujete získat pár výjimečných osob, ke kterým se zpravidla dostanete po osvobození jedné ze čtvrtí Londýna. Druhou věcí je, jak vlastně osobu do party dostanete. Vše začíná tím, že s danou osobou zapředete rozhovor. U náhodného člověka, který jde po ulici to ještě možná dává smysl, ale vezměte si, že před budovou Albionu stojí stráž a vy ho začnete přesvědčovat, aby se k vám přidal. Místo toho, aby vás na místě odstřelil nebo minimálně napráskal firmě, tak po vás chce nějaký směšný úkol, po jehož splnění je okamžitě váš a vesele půjde do centrály své firmy hackovat centrální servery. A tohle můžete opakovat prakticky u každého. Realističnost je naprosto ta tam. Další výtkou, která se toho týká je, že úkoly pro rekrutování se často opakují, nebo jsou variace téhož, a tak to není dvakrát zábavné.

16

Poslední slova předchozího odstavce se bohužel dají říct prakticky o celé hře. Úkoly, které před vás hra servíruje, jsou zoufale nudné a po pár misích jsem měl tendenci začít přeskakovat rozhovory, protože mě absolutně nebavily. Oproti předchozím hrám tu není prakticky žádný nápad a jediné, co hra víc využívá, jsou všudypřítomné drony. To ale také vede k tomu, že použitím nákladního dronu dokážete doletět prakticky kamkoliv a vše si tak docela zjednodušit. Zábavnější jsou mise s robotickým pavoukem, kterou může mít některá z postav jako speciální schopnost. Smutné ale je, že tam, kde je pavouk skutečně potřeba si ho může vyvolat kdokoliv, což tu speciální schopnost maličko degraduje.

Problém navíc je, že hra trochu degraduje i samotný koncept celé skupiny DedSec, která má být organizací těch nejlepších hackerů. K tomu totiž evidentně stačí, když do party získáte třeba stavebního dělníka, který rázem umí hackovat bankovní systémy, ničit strážní drony a používat bojové věže proti svým majitelům. To trochu kazí dojem něčeho výjimečného. Vaši pomocníci samozřejmě můžou v boji utrpět zranění nebo je může policie zatknout a pak s nimi nemůžete pár desítek reálných minut hrát. Je tu ale také trochu „hardcore“ možnost, zapnout si permadeath což znamená, že mrtvá postava je prostě mrtvá. V souvislostí s tím, co jsme psali je to ale úplně jedno, protože během pěti minut si naverbujete do týmu totožnou postavu jen s jiným vzhledem a pokračujete dále.

Pro rychlé pohyby po městě vám, mimo metra, slouží široká plejáda více či méně futuristických vozidel, zpravidla samořiditelných. Pokud ale zasednete za volant sami, můžete si řídit, jak chcete. Jízdní model je bohužel hodně podivný, a i když v GTA jsem schopen projíždět celé město plnou rychlostí bez nehody, tady jsem neustále končil v plotech, semaforech nebo jiných vozidlech. Všemu moc nepomáhá to, že se všude jezdí samozřejmě vlevo. Při jízdě se často nevyhnete ani kolizím s chodci, protože z nějakého důvodu, když kolem projede auto, uskakují úplně nerealisticky a zpravidla uskočí přímo pod kola, a ne na druhou stranu. Dobré je, že policii, respektive ochranné službě je to většinou úplně jedno. Pokud už po vás začnou silové složky jít, dá se jim během pár minut zmizet, protože jejich inteligence je mizerná. Žádné desítky minut dlouhé honičky se mi za celou dobu nepovedlo vytvořit. Na to, že se ochranka pohybuje prakticky všude, je to docela divné.

Po technické stránce hra nevypadá úplně špatně, a především zpracování města je ukázkové. Trochu horší je to s vozidly a další technikou, která už není tolik nápaditá, ale pořád nedosahuje bizarnosti některých postav, na které narazíte. Jasně, Londýn je město budoucnosti, ale některé kreace, která hra dokáže vygenerovat jsou k zamyšlení. Jinak vše funguje, jak by mělo, a občasné bugy nijak zvlášť nevyčnívají. Dost dlouhé jsou loadingy při načítání hry, ale i při změně postavy, za kterou chcete hrát. V tomto směru jsme zvědaví, jak tomu pomůže PS5. Nadprůměrný je určitě hudební podkres ve formě rádia, které můžete poslouchat cestou. Najdete tu výběr současného i staršího hiphopu a dalších moderních stylů, ale tu a tam se vynoří i klasika, která při průjezdu přes Tower Bridge perfektně sedí.

Samostatnou kapitolou je multiplayer, který hra zatím nemá a měl by dorazit někdy v prosinci. V něm budete mít možnost plnit společně některé aktivity, účastnit se speciálních eventů a dalších hromadných akcí. Trochu máme ale strach, aby v prosinci bylo vůbec s kým hrát, protože zatím se nedá moc předpokládat, že by si hra udržela nějaké větší množství fanoušků i prakticky dva měsíce po vydání.

Legion mělo bohužel velké plány, které ale nedošly naplnění a je to škoda. Nádherné prostředí mohlo být dějištěm perfektně rozjetého příběhu plného strachu z kontroly, šikany obyvatelstva a podobně, ale tady máme jen povrchní snahu informovat že „technologie jsou špatné, áááno“ a celé je to podané poměrně slabě a nudně. Nedá se říct, že by to byla vyloženě špatná hra, ale na více než lepší průměr to prostě není, a to je smutné.

• openworld
• hackování
• velký bratr