Visage – horor v ryzím podání

Od nezávislého herního studia přichází psychologický horor, který se vrací ke kořenům žánru.

Horory jsou dost specifickým žánrem jak v oblasti filmů, tak her. Bohužel jejich příznivci mají v posledních letech docela smůlu na opravdu klasické a kvalitní kousky. Dnes recenzovaný Visage se řadí právě mezi tradiční díla, v nichž vám bude běhat mráz po zádech. Navíc už takhle v úvodu mohu prozradit, že se to zde tvůrcům povedlo zpracovat hodně slušně a především přirozeně. Už samotný úvod jasně dává najevo klasické pojetí, které chvílemi působí jako klišé, ale to je vlastně to, co všem fanouškům hororů poslední roky chybí.

5

Pokud vynechám úvodní filmeček, tak první kroky Visage opravdu jako by vypadly z učebnice tvorby hororů před mnoha lety. Probouzíme se v roli muže, potřísněného krví, okolní prostředí je zahaleno do roušky temné noci…. A tu zazvoní telefon. Co více si přát v dnešní doby, kdy je mnoho her snad až překombinovaných. Právě z pohledu očí tohoto tajemného „hrdiny“ začínáme objevovat všechny podivnosti, které se zde dějí. Pohled z první osoby zde dělá hodně a i celá řada dalších aspektů se stará o hutnou atmosféru. Jakmile zvednete telefon, na druhé straně slyšíte vystrašený hlas sousedů strachujících se o obyvatele domu, protože několik dnů nikdo nevycházel. I vy rázem poznáte, že zde není všechno úplně v pořádku, začínají se dít zvláštní věci a tím se rozjíždí celá tato hororová adventura.

Většina hororů současné doby je o akční náplni, ale tu zde nehledejte, Visage se řadí opravdu spíše mezi moderní 3D adventury. Chodíte po domě (a jeho blízkém okolí), zkoumáte, objevujete, pracujete s věcmi a předměty, abyste přirozenou cestou dospěli k závěru a odhalili, co se členům domácnosti vlastně přihodilo. Celý příběh se tak skládá ze čtyř kapitol a zajímavým i netradičním přístupem je to, že start kapitol není nijak nalajnovaný a začnete je přirozenou cestou. Celé vaše zkoumání domu probíhá, aniž by vás hra přímo někam naváděla, což není v dnešní době běžné, ale celý mix dohromady ještě víc umocňuje atmosféru. Abyste to však nepochopili správně, byť to působí hezky, tak nejde o nijak otevřenou hru s mnoha různými scénáři, ale lineárnost zde není tak do očí bijící. Není ani potřeba prakticky žádné HUD a dělá to z Visage de fakto interaktivní film.

Hlavním herním aspektem se stala práce se světlem. Tma totiž negativně ovlivňuje mysl našeho hlavního hrdiny, a proto pokud se držíte příliš dlouho v temném prostředí, tak se naplní ukazatel pomyslného duševního zdraví a začnou se ve vašem mozku dít nehezké věci. Abyste předešli pobláznění vlastní mysli, musíte se opět na chvilku dostat ke zdroji světla. Jednoduchý a hezký nápad, který zapadá do celkové hratelnosti opět přirozenou cestou a nutí vás přemýšlet navíc právě nad možnosti osvětlení. Není problém zapalovat na různých místech svíčky nebo vyměnit třeba prasklou žárovku v nějakém světle. Objektů a předmětů je celý dům plný, některé z nich můžete či musíte pro další postup použít či vzít a zde bych malinko vytknul práci s inventářem. Ačkoli jde skoro o jediné úkony s ovladačem mimo běžné chození, tak se mi zdálo vkládání do inventáře i používání předmětů nepřirozené a krkolomné.

Visage nenabízí prakticky nic převratného, inovativního nebo doposud neviděného. Na druhou stranu musím ocenit fakt, že se tvůrci vydali klasickým hororovým směrem, hezky v sobě hra kombinuje filmovost a těch pár jednotek hodin se budete skutečně bát. Po vizuální stránce se také nemá za co stydět a na poměry nezávislého menšího projektu jde spíše o nadprůměrnou grafiku. Tvůrci zvládnuli bravurně i ozvučení – někdy na vás zapůsobí okolní ticho, jindy tajemné zvuky či skřípání podlahy. Každý hororový fanoušek bude čůrat blahem, někteří z vás možná strachem, ale tak to má být a v tomto hlavním aspektu Visage nezklamalo.