Tennis World Tour 2 – znovu a lépe

Napraví druhé pokračování pošramocenou pověst prvního dílu?

První díl Tennis World Tour vydaný před dvěma lety naprosto propadl – jak v recenzích (aktuální průměr 45% dle Metacritics), tak u hráčů, kde má ještě horší hodnocení. Vydavatel následně uznal chybu a pro druhé pokračování celý projekt uchopil naprosto znovu. Změny tak na poměry sportovních her proběhly velmi razantní, nezůstal zde kamen na kameni. Jsou ale všechny inovace opravdu k lepšímu a dokáže tentokrát hra uspokojit tenisové fanoušky?

Nová tenisová éra

Na celé předělání hry od základu nemělo nové australské vývojářské studio Big Ant Studios příliš času. Nicméně změn je opravdu hodně, a tak si je pojďme rozebrat a zhodnotit – od té nejdůležitější, to znamená přímo na kurtu a v samotných herních aspektech. I když v reálu tenis nehraji, televizní přenosy nesleduji, tak mám pro herní zpracování tohoto sportu slabost. Prakticky vždycky platilo, že narozdíl od mnohých jiných sportů je tenis z hlediska přístupnosti a ovládání v herním podání jednoduchý, snadno uchopitelný a můžete hru pustit na pár minut ve volné chvíli a zase vypnout. A to se v Tennis World Tour 2 lehce vytrácí. Musel jsem si docela dlouho zvykat, než se podařilo zvládnout a zjistit, jak má všechno správně fungovat. Hra sice nabízí tutoriál, ale z praktického hlediska vám skoro nijak nepomůže. Jen vysvětlí základy ovládání ve smyslu funkcí jednotlivých tlačítek. Pokud máte zkušenosti s jinými sportovními tituly, pak vězte, že i sem vývojáři zakomponovali prvek spočívající v tom, abyste mačkali, respektive pouštěli tlačítka v ten správný okamžik. A na tom především závisí váš úspěch. Zatímco dříve šlo v tenisových hrách do velké míry o správné míření a pohybování, zde se mnohdy hráč i sám lehce posune a na vás zůstává hlavně volba způsobu odpálení míčku a především – puštění tlačítka v ten správný okamžik.

7

Potřeba myslet na ideální timing má jeden háček. Zmíněný tutoriál vám k tomu neřekne prakticky nic, a tak musíte sami trénovat. Navíc není ani vidět ukazatel, který by napovídal, ale musíte čistě sledovat trajektorii a načasování odhadnout. Do velké míry je to o tréninku a po odpálení se dozvíte resumé – příliš brzy, moc pozdě, dobré či perfektní. Jaký to má v praxi vliv? Extrémní – pokud neodpálíte správně, projeví se to jak na razantnosti střely, tak jejím směru a v případě opravdu špatného načasování obvykle míček rovnou končí v síti, nebo v outu. Kapitolou sama pro sebe jsou podání – v nich nejprve musíte zmáčknout tlačítko v ideální dobu pro určení v jakém úhlu míček trefíte. Pak jen držíte, držíte… a pustit musíte opět v ten správný čas pro co největší razanci. Zde alespoň vidíte ukazatele a platí následující křivka učení – nejprve to chce nějaký čas tréninku, pak podání naplno ovládnete a po určité době, když už se není kam zlepšovat, přichází menší stereotyp.

Kampaň se zlepšila

Hlavním obsahovým lákadlem je zbrusu nový režim kariéry. Vyjma online utkání rozhodně náplň, v níž strávíte většinu času. S několika málo možnostmi upravitelnosti si vytvoříte vlastního hráče a s ním pak vstoupáte nahoru a nahoru v žebříčku světových tenisových es. Ani v tomto ohledu nečekejte převratné zázraky, ale přímočarý a jednoduchý postup. V rámci aktuálního časového úseku můžete vždy vybírat mezi účastí na turnaji, exhibičním zápasu, nějakém tréninku či odpočinku a tak pořád dál a dál. Váš virtuální hráč získává zkušenosti, zlepšuje se, vyděláváte virtuální peníze, které můžete utrácet za nové vybavení. Místy jsem měl pocit, že by mohla kariéra plynout trošku rychleji (některé turnaje jsou opravdu na hodně dlouho), ale veskrze v rámci singleplayerové části nemám co vytýkat. Kampaň zde plní svojí roli a mnohdy lepší podobná jednoduchost a přímočarost, než snaha o zpracování trapných příběhů či kudrlinek okolo. Vývojáři se evidentně v jiných sportovních hrách hodně inspirovali, načež do Tennis World Tour 2 zakomponovali i systém bonusových kartiček. Budiž jim alespoň ke cti, že balíčky s nimi nakupujete jen za virtuální měnu, nikoli reálné peníze. A k čemu vám jsou dobré? Mají sloužit jako upgrade určitých vlastností či dovedností vašeho hráče a používáte je pak přímo na kurtu. Za mě naprosto zbytná věc, navíc jsem prakticky nikdy daný efekt či boost příliš nepocítil. Cílem asi mělo být, abyste se rozmýšlením, kterou kartu kdy použijete, zabavili během „volných“ chvil při zápase (třeba než protihráč podá). Nejsem obecně příznivce podobných prvků v žádných sportovních hrách a celý systém kartiček se mi zdá, že už je spíše přežitek a za mě osobně nuda.

Do cíle ještě zbývá kus cesty

Inovacím se nevyhnulo ani vizuální zpracování. Opět platí, že se vydalo rozhodně lepším směrem než v minulém dílu. Samozřejmě je rozdíl, když recenzujeme nový sportovní ročník vycházející z kvalitních základů versus nyní srovnáváme novinku s minulým propadákem. V Tennis World Tour 2 získali tvůrci licence na některé hráče, jejichž zpracování je vcelku slušné, naopak ostatní postavy včetně vámi vytvořeného hráče už nejsou taková sláva. Asi největší problém vidím v animacích a cut scénách, vše se opakuje pořád dokola a rychle se vám to okouká. Alespoň se však nedějí vyslovené kiksy jako v prvním dílu, kdy bylo vcelku standardní, že animace vůbec neodpovídala reálnému odehrání míčku, takže to, kam letěl i jakým stylem, byla vlastně jen náhoda. Podobných vizuálních chyb majících přímý vliv na hratelnost jsem si v druhém díle nevšimnul.