Tannenberg – online boje v první světové

Nepříliš herně probádané období první světové války máte v této hře možnost vychutnat v online podání na bojištích napříč východní Evropou.

Akční ryze online hry už jsou samotným žánrem a vychází jich nepřeberné množství. A přitom ty opravdu oblíbené a hrané byste spočítali na prstech jedné ruky. Tannenberg má ambice z tohoto koláče ukrojit a přichází s jasným záměrem – nabídnout zase něco trošku jiného, místo modernějších bojů nebo kresleného skákání v uzavřených arénách bere hráče do rozsáhlých map a bojišť první světové války. A to se vším všudy. Tvůrci ze studia M2H už měli zkušenosti ze svého předchozího projektu Verdun, kdy dnes recenzovaný titul je pomyslným nástupem. Musím se přiznat, že Verdun jsem neměl možnost hrát, a proto přistupuji k Tannenbergu jako k nové hře, nové zkušenosti a bez srovnávání s Verdunem.

2

Hned od prvních okamžiků v Tannenbergu na vás dolehne atmosféra. Sebevědomá slova vývojářů před vydáním hry musím potvrdit – opravdu se jedná o realistický zážitek z první světové války a všechno působí hodně věrohodně. Míra detailů se projevuje na všech prvcích a zkoumáním dobových materiálů museli autoři strávit hodně času. Podobně přistupovali i k samotným mapám a tedy bojištím, kde nejsem schopný zhodnotit reálnost zpracování, ale věrohodně na mě rozhodně působí. Mapy jsou to obrovské, naštěstí klasickým způsobem rozeseté checkpointy zmenšují vzdálenosti nutné pro doběhnutí do místa střetů. Tannenberg se přitom hraje jinak, než jste zvyklí v klasických akčních hrách, především pohyb je pomalý. Nesmírně pomalý a dlouho jsem si zvykal na to, že při běžné chůzi se loudáte, jako kdybyste měli v noze zaražený hřebík. Asi to má patřit k věrohodnosti doby, ale na mě to osobně dojem z hlediska zábavnosti neudělalo.

Jak jsem zmiňoval už v začátku, online her v poslední době vychází více, než je online hráčů. A řada titulů hned po vydání trpí nebo jsou rovnou poslány do záhuby právě příliš malým počtem aktivních lidí. Bohužel i v případě Tannenberg nejsou počty nijak slavné. Najdete zde několik módů, v praxi jsou hráči skoro jen v jednom hlavním. Reálně bylo online v dnech následujících po vydání ve večerních hodinách online okolo 150. To vzhledem k masovému pojetí není žádná sláva, nehledě na nutnost strategického postupu. Tento hlavní režim je jakousi obdobou capture the flag, respektive „capture konkrétní část území“. Jak už to u týmových záležitostí s cizími lidmi bývá, koordinace a domluva těžká a prakticky nulová. Ovšem v tomto titulu sami skutečně mnoho nezmůžete a daleko se většinou nedostanete.

Přestože hra vychází na konzole později než na PC, jsem zklamaný z optimalizace Tannenberg pro PlayStation 4 z hlediska hraní na televizích. Ono samo o sobě právě hardcore podání není na konzolové onlinovky úplně ideální. Nějaký život jako by zde skoro neexistoval a typicky jeden zásah kulkou znamená i vaši okamžitou smrt, což může být pro řadu hráčů frustrující, když si častokrát ani nestihnete vystřelit. Respektive nemáte ani ponětí, odkud jste ránu schytali. Navíc dobové historické zbraně pálí po jedné kulce a výstřely s dobovými zbraněmi nejde dělat v nějakých dávkách, nemluvě o tom, jak dlouho se nabíjí celý zásobník. To nejde tvůrcům vyčítat, nesporně je to realistické, ale už můžeme polemizovat o tom, nakolik je to i ve skutečnosti zábavné. Největší nepříjemnost z hlediska konzolí však spatřuji v tom, že veškeré menu, přehledy, výpisy, tabulky a další podobné obrazovky jsou evidentně stroze přebrané z PC verze. Takže jsou i přeplněné malým textem, který je špatně čitelný na jakékoli televizi. Ono obecně po technické stránce Tannenberg nějakou tu generaci zaspal. Možná už jsou to jen zkreslené představy, ale vizuálně i technicky bych tuto novinku zařadil zhruba o dvacet let nazpět.

Závěrem recenze, která se nesla na docela kritické vlně, nemůžu říct, že by Tannenberg propadl na plné čáře. Na druhou stranu určitě to není titul pro každého. Možná právě díky tomu si dokáže najít své fanoušky a ti v něm budou trávit desítky hodin. Abyste si ho mohli užít, tak musíte být opravdovými nadšenci tohoto období, které se povedlo zpracovat hezky, ale běžného hráče svou hratelností i technickou (ne)vyspělostí nemá šanci nadchnout a zaujmout. Mimochodem konzolová verze přináší novou mapu Przemýsl, ta mě bavila ze všech asi nejvíc, skutečně se tvůrcům povedla, což vlastně platí o veškerém obsahu a realističnosti zpracování. K čemu je to ale platné, když vás to herně nepohltí.

• První světová válka