Quest Hunter – nenáročné Hack&Slash

Klasických RPG mlátiček není nikdy dost, jak dopadla tato, která se nyní po delší době dostala i na PlayStation?

Žánr akčních RPG dokáže být hodně rozmanitý a i když základní principy jsou obvykle totožné, výsledný zážitek se naprosto liší. V rámci dnešní recenze se bavíme o titulu, který má hodně daleko k velkolepým fantasy světům Horizon Zero Dawn, The Witcher 3 či Skyrim. Naopak tento nezávislý projekt od studia 2 Zombie Games se vydal spíše po stopách ryze akční a klikací klasiky jako je Diablo. Quest Hunter dorazilo nyní na PlayStation 4, se zpožděním oproti jiným platformám, přičemž hned po prvním spuštění se mi vybavilo nedávno recenzované Cat Quest. Obě hry mají dost společného a po vizuální stránce jako by si z oka vypadly. Dokáže dnešní titul obstát i co se týká hratelnosti a chytí vás svojí návykovostí přesně tak, jak od každého akčního RPG očekáváme?

10

Jak jsem už zmínil, spojení s Cat Quest je zde hodně patrné hlavně díky barevnému kreslenému světu. A taky akční hratelnosti, protože i Quest Hunter je především řežbou, klasickou hack&slash. Jednoduchý příběh mě nedokázal příliš zaujmout, ale o to víc jsem si užíval nenáročnou a přitom chytlavou a návykovou akční část. Postupnou sérií úkolů se dostáváte do různých lokací a na své si zde přijdou všichni ti, kdo Diablu 3 vyčítali, že není dost temné. Tady je totiž tma skoro pořád. Navíc to vývojáři dotáhli tak daleko, že z cenného světla udělali vlastně i stěžejní herní prvek. Právě světlo zde naopak vidíte rádi, symbolizují ho totiž louče, které můžete na určitých částech dané mapy zapálit, abyste si tím vytvořili checkpoint v případě smrti. S příběhovou stránku si opravdu nikdo hlavu nelámal a to je možná škoda. Hra je rozsekaná na jednotlivé samostatné lokace, mezi kterými se přesouváte v rámci velké mapy.

Veškeré úkoly a stejně tak samotné RPG prvky jsou hodně přímočaré a jednoduché. Nebral jsem to na škodu, častokrát jste totiž v situaci, kdy hraním nehledáte nějaké výzvy či potrápení mozkových závitů, ale naopak chcete vypnout. To splňuje systém soubojů v Quest Hunteru dokonale. Jistě, někomu se to může zdát až příliš tupé a jednoduché, prostě mačkáte křížek, který čas od času proložíte speciální dovedností, ale ani ty hratelnost příliš neosvěžují. Dost možná vás to brzy omrzí, i když mě jednoduchost Quest Hunter chytla a užíval jsem si ji. Právě díky jednoduchosti může plnit skvěle roli coby vstupní titul pro hráče méně znalé a zkušené. Navíc se doslova vybízí k hraní v kooperaci, která naštěstí nechybí.

Nemohli bychom se ani bavit o RPG žánru, pokud by zde chybělo vylepšování postavy, sbírání a hledání nového vybavení či suroviny pro jednoduchý crafting. Nicméně i v tomto ohledu je hra zjednodušená na naprostý základ. Kromě levelování a přidělování bodů do určitých oblastí (max zdraví, síla útoku nebo naopak obrany) zde prakticky nejsou jiné možnosti dělat si svoji postavu skutečně unikátní a odlišnou. Hlavně kvůli tomu chybí motivace pro opakované hraní. Nicméně looting si užijete plnými doušky. Rozbíjet lze mimo jiné i většinu skal a stromů, takže mlátíte nejen do protivníků, ale prostě do všeho okolo sebe. A ačkoli je to všechno vlastně hrozně jednoduché, skoro bych řekl až tupé a přímočaré, tak mě to bavilo. Teď při psaní recenze a rekapitulování celého zážitku si říkám, jak je to vůbec možné, ale je to tak

Abych řekl pravdu, již zmíněné Cat Quest mě nadchlo o něco více. Ani Quest Hunter není špatnou hrou, i když nemůžete čekat klasické komplexní RPG. Všechny prvky jsou zde zjednodušené, což ocení ti hráči, kteří si chtějí především oddychnout a nad ničím dlouze nepřemýšlet. Vzhledem k jednoduchým RPG i herním konceptům je Quest Hunter jako stvořený pro ovladač konzole. Až se skoro divím, že jako první vyšla na PC, přičemž s klávesnicí a myší si to nějak vůbec neumím představit. Naopak DualShock se mi jeví jako naprosto ideální a optimální pro pohodlné a snadné ovládání.