Project Cars 3 – tentokrát s arkádovými prvky

Třetí pokračování série uhýbá ze své stopy, přichází s lehce odlišným pojetím a slibuje přístupnost i novým hráčům.

Série Project Cars nemá úplně dlouhou historii a během vývoje tohoto třetího dílu došlo k tomu, že její autory – Slightly Mad Studios – koupilo Codemasters. Tedy silná společnosti na poli závodních her, která si přidává do svého portfolia další značku. Možná právě to, aby Project Cars zapadlo do ucelené závodní nabídky, bylo důvodem poněkud větších změn v jádru hry. Musím hned na úvod říct, že oproti předchozím dvěma dílům rozhodně nejde o simulátor s realistickými ambicemi a řada herních mechanismů se proměnila. Očekávám, že fanoušci možná tuhle změnu nepřekousnou, ale na jednotlivé aspekty a obsah Project Cars 3 budeme v recenzi nahlížet objektivně a i z pohledu teoretických nováčků, kteří neměli zkušenosti s minulými díly.

16

Nabíráme rychlost

Tentokrát už kariéru nezačínáte úplně od píky v motokárách jako tomu bylo ve dvojce, už žádné kvalifikační závody, všechno má o hodně větší spád, rychlost a v tom nevidím jediný problém. Naopak tento aspekt vás žene kupředu, odemykáte si nové závodní kategorie, další a další závody a prozkoumáváte postupně bohatý obsah. V rámci úvodního nalákání a seznámení s hrou jste usazeni do výkonného auta, abyste se obratem vrátili kolama na zem a koupili si své první auto. Pochopitelně z nejméně výkonné a lukrativní kategorie (představované závodní třídou ROAD-E). Skok to byl hodně velký a najedou po bezprostřední změně jako by se celá hra neuvěřitelně zpomalila a tím se i zlehčila. Jde to patrně ruku v ruce s tím, jak tvůrci dopředu avizovali – Project Cars 3 je mnohem přístupnější i začátečníkům. Postup v kariéře je svižný, stejně jako jednotlivé závodní eventy, které máte častokrát splněné během minuty. Potěší i relativní volnost v jejich výběru a pro odemykání nových událostí nebo i vyšších závodních tříd musíte vždy nasbírat stanovený počet bodů, které získáte za plnění cílů v závodech. V tomto ohledu mám lehce rozporuplné pocity a hned vám vysvětlím proč. Pokaždé máte stanovené tři cíle a až kupodivu jen občas je jedním z nich zvítězit. Jistě, za výhru jste odměněni vždy i penězi a zkušenostními body a chápu, že smyslem těchto úkolů bylo ozvláštnit hru, na druhou stranu kolikrát jsem se načapal, že ani nekoukám na umístění, jako spíše na to, abych splnil zadané cíle – třeba správně projížděl zatáčky nebo udělal čistý předjížděcí manévr. Úkoly tak přidávají náboj, zajišťují, že se pořád něco děje, jen trošku odvádí pozornost od toho hlavního – soustředění na precizní jízdu.

Zahrajete si i s gamepadem

Přístupnost a větší otevřenost širšímu publiku je evidentní. Kariéra prošla úpravou, díky níž jsou všechny tabulky a obrazovky přehlednější na orientaci. Bezesporu hlavní a nejkontroverznější změnou je jízdní model a přechod spíše k arkádově laděnému pojetí. Nejde rozhodně o úplný extrém jako třeba Need for Speed, ale zkrátka Project Cars 3 už není simulací vyvolávající v mnoha hráčích spíše frustraci a utrpení. Díky tomu si hru můžete bez problémů užít i s DualShock 4 ovladačem, volant pochopitelně nabízí výrazně pohodlnější formu závodění, ale hratelné je vše bez větších obtíží. Speciálně arkádovým obsahem se stal nový typ eventů nazvaný Breakout – v něm nejde zdaleka o držení se v optimální stopě, ale naopak musíte volit takovou trakci, abyste během časového limitu rozbourali co nejvíce značek a získali tak nejvyšší bodové ohodnocení. Stejně jako v dalších aspektech i v tomto případě platí, že tvůrci nevynalezli nic nového, ale dokáže to celou kariéru příjemně osvěžit a odlehčit. Ve hře si lze do detailu nastavovat obtížnost, stejně tak asistenční systémy a agresivitu počítačem řízených závodníků. Určité výhrady mám k poněkud nevyvážené obtížnosti jednotlivých eventů. Při stále stejném nastavení všeho jsem s některými časovkami měl velký problém i při opakovaných pokusech a dokonalé znalosti trasy, jiné závody jsem s přehledem vyhrával a během toho stačil splnit i všechny vedlejší úkoly. Na závěr této kapitoly mám ještě jednu poznámku. Project Cars 3 se stále na pohled snaží být simulátorem, i když je mixem s arkádou a obojí společně se vlastně ani nevylučuje, ale v této souvislosti mi vůbec nesedí přísnost v tom, že jakmile lehounce vyjedete mimo silnici nebo snad autem jen srazíte nějaký patník, dané kolo se vám nepočítá. Takže i když se bavíme o přístupnosti nováčkům a arkádovějšímu pojetí, toto jediné jde naprosto opačnou stranou a je v tomto ohledu hra opravdu hodně přísná. Nicméně z minulého dílu jsou pryč aspekty jako opotřebení pneumatik nebo spotřeba paliva.

V čem rozhodně nelze nic vytknout je obsahová stránka. Celá řada herních módů, přes 200 vozidel, rozmanité tratě čítající závodní okruhy, městské lokace třeba v čínské Šanghaji nebo venkovské prostředí jižní Francie. Právě automobily a jejich nákup prošel také změnou. Vozidla se dělí dle jejich výkonu do jednotlivých tříd a zároveň konkrétní závod je vždy limitovaný tak, aby se utkali rovnocenní soupeři. Ruku v ruce s tím jde novinka, obecně v závodním žánru naprosto standardní a nutná – vlastní auta si můžete dál vylepšovat a kupovat jejich upgrade. Celý systém bych ve srovnání s jinými tituly označili za maximálně zjednodušený. Navíc vylepšováním můžete i relativně obyčejná auta stále víc a víc zdokonalovat a jezdit tak de fakto skoro pořád v tom samém, pokud nepočítáme výjimky některých eventů určených třeba jen pro auta určité značky nebo roku výroby. V praxi prakticky nepoznáte rozdíl mezi koupí nového nabušeného auta a upgradem vaší původní plechovky. Měli jsme možnost i nyní před vydáním hry, která jde do prodeje v pátek 28. 8. 2020, okusit také multiplayerovou část, která si zachovává povětšinou známé prvky a principy z Project Cars 2. Alespoň zde zůstal zachovaný aspekt kvalifikace před samotným závoděním.

Po vizuální stránce hra vypadá na PlayStation 4 Pro slušně, i když na rovinu k oficiálním prezentačním obrázkům má docela daleko. Od současné generace konzolí ale nemůžeme asi očekávat více. Slušně je i zpracované počasí, které se může měnit v průběhu závodu a mokrá silnice tak rázem změní pravidla hry. Auta mají zpracovaný interiér, kde už to tak hezká podívaná není. Při detailnějším zkoumání i některé lokace a okolí trati je hodně ochuzené a jednoduché, především na rovných úsecích, kde tvůrci evidentně předpokládají, že ve vysoké rychlosti tyto nedokonalosti přehlédnete.