Peaky Blinders: Mastermind – hra podle Gangů z Birminghamu

Veleúspěšný britský seriál se dočkal svého herního zpracování.

Peaky Blinders, respektive pro tuzemské publikum asi spíše Gangy z Birminghamu, nemůže být neznámé pro žádného seriálového fanouška. Z produkce britské BBC – a v Čechách třeba na Netflixu – bylo odvysíláno 5 sérií, přičemž průměrné hodnocení 91% na ČSFD mluví za vše. Hodně silnou stránkou seriálu jsou hlavní hrdinové, v čele s Tommym Shelby. Příběh nás zavádí do období po první světové válce, kdy celá rozvětvená rodina zakládá vlastní kriminální gang. Logicky přesně ten samý námět i obsah se přenáší také do tohoto herního zpracování a podání. Jak dopadla seriálová hra, u kterých vždy dopředu panuje skepse, že to skončí tragédií?

Pochopitelně i v této oficiální hře se hlavní role zhostil protagonista Tommy Shelby, fanouškům známý pro své nadání na plánování všech akcí. Tohoto faktu si chytli i vývojáři hry ze studia FuturLab – protože celá hratelnost se odvíjí právě od plánování a promýšlení. Příběhově je Mastermind zasazeno coby prequel do období před první sezónou. Takže gang opravdu teprve vzniká a máte k dispozici pouze pár jeho členů.

Pokud se podíváte na nějaké záběry z Peaky Blinders: Mastermind, budete patrně očekávat něco jako Desperados. Napovídá tomu především typický izometrický pohled na celé prostředí. Ve skutečnosti je tomu ale trošku jinak, i když pár podobných aspektů bych zde také našel. Základ hratelnosti však staví na jiném prvku a místo drsné taktické akce jde spíše o puzzle hru. Po obsahové stránce čítá 10 úrovní, jejichž složitost, ale zároveň s tím i rozmanitost se hezky stupňuje. Tvůrce musím pochválit především za design úrovní, na čemž všechno stojí a od něho se odvíjí především celková zábavnost. I když najednou ovládáte vždy pouze pár postav, najdete jich zde plno a všechny pochopitelně dobře znáte ze seriálové předlohy, což fanoušky určitě potěší. Na druhou stranu věřím, že svou hratelností dokáže tento titul zabavit klidně i toho, kdo předlohu nikdy neviděl. V zásadě totiž právě propojení se seriálem určitě mohlo výživnější. O hodně větší dojem by určitě hra udělala, pokud by byly dialogy nebo třeba alespoň nějaké hlášky nadabované skutečnými herci ze seriálu – nic takového zde není a všechny dialogy jsou jen čistě textové s jedním kresleným obrázkem na pozadí.

Nabídka postav je skutečně rozmanitá a každá zde má svoji jasnou roli a výhody. Zatímco mladý mrštný Finn dokáže prolézt malými mezerami, Ada se zase hodí pro odlákání nepřátel a tak bych mohl pokračovat. Právě nové postavy a s nimi i další nástrahy v prostředí postupně přibývají, to zajišťuje vcelku rozmanitou hratelnost a především, že jednotlivé úrovně nejsou jako přes kopírák. Co vlastně se všemi těmito postavami děláme? Inu, konkrétní úkoly jsou různé, ale v zásadě by se to dalo shrnout, že musíte pořád postupovat dál a dál prostředím a řešit puzzle nástrahy. Všechno to má jeden háček – jde tady o čas, naprosto stěžejní prvek a prakticky všechno se točí právě okolo time managementu. Ve spodní části obrazovky máte neustále časovou osu i přehled aktivních postav, libovolně můžete pauzovat a plánovat, ale i přetáčet čas dopředu či dozadu, abyste sjednotili úkony pro všechny postavy tak, že zdoláte nástrahy. V počátečních misích je hra benevolentní, ale i v tomto ohledu vše graduje a je nutná dokonalá synchronizace. Tak například na jednom místě musíte použít Adu pro zabavení protivníka a odlákání jeho pohledu, mezitím Finnem prolézt malou mezerou a otevřít dveře pro Tommyho, který mezitím proběhne kolem protivníka a dostane se do zavřených dveří. Čas v hlavní roli na mě působil docela inovativně, občas se z toho stala výzva a chce si to zažít princip fungování veškerých herních mechanik, pak se budete slušně bavit a potrápíte u toho i své mozkové závity. Na konci mise jste odměněni bronzem, stříbrem nebo zlatem podle toho, jak rychle jste nástrahy zdolali.

Vizuální stránka i celý izometrický pohled tomuto plánování s důrazem na čas sedí. Styl kreslené grafiky dokázal hezky reflektovat oblast i situaci v tomto období anglického Birminghamu. Na druhou stranu v rámci objektivity musím říct, že Peaky Blinders se stále řadí spíše mezi malé a nezávislé hry. A míra detailů nebo třeba samotné animace postav jsou slabším průměrem, cutscény bych u seriálové hry také čekal bohatší. Fanoušek Gangů z Birminghamu dokáže mnoho nedokonalostí určitě přehlédnout a vlastně zde získá docela originálně pojatou hru obsahující 10 úrovní, což není mnoho, ale na druhou stranu se alespoň herní mechanismy nedokážou okoukat.

• Seriálová hra
• Izometrický pohled
• Time management