Outriders - nečekaně povedená střílečka

Poté, co jsme měli možnost si vyzkoušet demoverzi, jsme měli trochu strach. Nakonec se ale ukázalo, že to dopadlo dokonce o něco lépe.

S novým titulem od známého studia People Can Fly jsme se mohli seznámit daleko dříve před tím, než hra na „apríla“ vyšla. K dispozici totiž byla demoverze se zhruba tříhodinovým obsahem, která mnohé naznačila. Reakce nebyly úplně jednoznačné a některé byly vyloženě negativní. Nám se hra ale docela líbila a ostatně jsme to i transformovali do krátkých dojmů. To už je ale vše za námi, a tak jsme se mohli ponořit do hlubin plné verze, která vyšla jak pro původní, tak pro současnou generaci konzolí. My jsme vyzkoušeli PlayStation 5 verzi, i když jak si řekneme dále, ono to není až tak znát.

Začněme malou rekapitulací příběhu a toho, o jaký typ hry vlastně jde. Jedná se o klasickou střílečku z pohledu třetí osoby, kdy hodně využíváte kryty a neustále sbíráte spoustu různých věcí. Angličtina na to má krásný výraz looter shooter. Docela slušná podobnost by se dala najít třeba vůči Division 2 nebo třeba Anthem. Ale naštěstí Outriders jdou na řadu elementů po svém. Příběh není nijak extra objevný a pojednává o zničené zemi, exodu skupiny lidí hledající nový domov a o tom, co se děje poté, co najdou novou planetu Enoch. Hlavní hrdina totiž v prologu v podstatě padne a stráví dalších více jak 30 let ve stázi. Když se z ní probere, zbytky lidí a jejich následníci jsou desítky let ve válce s místními a planeta vůbec není tak zaslíbená, jak se zdálo.

Příběh a jeho vyprávění je vůbec ta slabší část celé hry a pokud o ní uvažujete jen kvůli tomu, radši se poohlédněte jinde. Velmi ploché rozhovory, často nefunkční a nesedící hlasy, ale vůbec celé vyprávění není nic extra a často se mi stalo, že jsem raději přeskakoval, abych se dostal rovnou do akce. Střílečky ale zpravidla stojí na něčem jiném, a to je střelba a schopnosti a tady naštěstí Outriders nejen že nezklamali, ale dá se říct, že i excelují.

Předně je tu střelba a zbraně. Sice to určitě nemůžeme porovnávat s Call of Duty, ale střelba je příjemná, je z ní dobrý pocit, a hlavně zbraní je tolik, že si každý může vybrat svou ideální kombinaci dvou. Samozřejmě je tu klasický systém krytí, ale hra vše směřuje tak, abyste v krytu nebyli moc dlouho. Nepřátelé jsou totiž poměrně aktivní a snaží se vás obejít ze stran, sypou na váš kryt granáty a vůbec se vás snaží dostat, zatímco sami jsou dobře skryti za překážkami. Musíte být tedy neustále v pohybu, snažit se získat výhodné místo a sundávat jednoho protivníka za druhým.

Samotná střelba ale zpravidla na zástupy nepřátel nestačí, a tak budete muset zapojit různé schopnosti. Každá herní třída jich má celou řadu a vy si musíte vybrat trojici, která vám nejvíce vyhovuje. Schopnosti se naštěstí nabíjí v řádu desítek vteřin, takže je můžete používat při souboji prakticky neustále a jsou plnohodnotnou součástí celé vřavy. Ještě se sluší zmínit jeden herní element, který hře přidává na akčnosti a vás nutí neustále jít dopředu. Hra totiž nemá žádný systém léčení a obnovy zdraví, respektive na to jde po svém. Každá herní třída má svůj způsob, jakým zdraví získává při souboji. Někdo se léčí boji na blízko, někdo boji na dálku, ale vás to zkrátka nutí hrát hodně aktivně, protože v kleče za překážkou žádné zdraví nedoplníte, a navíc nejspíš brzy umřete.

Schopnosti se vám samozřejmě otevírají postupně tak, jak levelujete, můžete si vybrat i některé vlastnosnosti a jako vždy dosáhnete i na lepší zbraně. Hra naštěstí slušně dávkuje nový obsah a jednotlivá prostředí, kam se dostanete, jsou dostatečně odlišná na to, aby se brzy nedostavila nuda. Myslelo se i na endgame content, který sice nedosahuje kvalit některých zmíněných her, ale najdou se tu slušné výzvy a také odměny v podobně legendárních zbraní a předmětů stojí za to. Zajímavý je také koncept nastavení obtížnosti pomocí "úrovně" světa, kterou nejen regulujete, jak pro vás bude hra obtížná, ale také tím měníte, jaké dostanete odměny a jaká je šance na lepší předměty. Volbu lze navíc měnit kdykoliv.

1

Ideální je samozřejmě hrát vše v partě s dalšími hráči, ale nikdo vás k tomu nenutí a můžete se vydat do akce klidně sami. Online ale musíte být v každém případě, protože to hra vyžaduje neustále. Ostatně s online připojením se pojí i řada prvních problémů, které Outriders postihly. Výpadky připojení, ztráty misí i lootu určitě nepotěší a cross-play hraní bylo raději vypnuto skoro dva týdny po spuštění. Nyní už by ale mělo standardně fungovat, a tak se můžete do party přihlásit z libovolné platformy. Co ale musíme zcela jasně pochválit je absence jakýchkoliv mikrotransakcí a tedy staré dobré nakupování za ingame měnu.

Nyní notně musíme narazit na technickou stránku hry. Ta není vůbec špatná a i když na PC se šíří různé informace o vytěžování paměti a podobně, na konzoli se nás tohle netýká. Na druhou stranu je třeba říct, že se rozhodně nejedná o žádnou hru, která by byla výstavní skříní PlayStation 5. Zkrátka velmi slušný lehký nadprůměr. Engine dokáže velmi hezky vykreslit prostředí planety, ale na druhou stranu některá designová rozhodnutí, jako je například animace při přelézání překážek, si mohli autoři odpustit. Problém ale je, že rozdíl mezi PS5 a PS4 verzí není moc velký a dokonce hra ani pořádně nevyužije možnosti nového ovladače. Jedinou, i když poměrně zásadní, výhodou PS5 verze tak zůstávají mnohem rychlejší loadingy.

Outriders v jednu chvíli zaváněly velkým neštěstím, ale nakonec se ukázalo, že se autorům povedlo vytvořit zajímavou a akční střílečku, která se odehrává v zajímavém prostředí, nabízí velmi povedený soubojový systém, schopnosti, řadu zbraní a v neposlední řadě také možnost zábavné kooperace. Škoda hodně slabého příběhu a jeho prezentace, to by vše ještě vylepšilo. I tak ale můžeme Outriders doporučit, protože za zkoušku určitě stojí. Neopomeneme ale připomenout, že na Xboxu je můžete mít od prvního dne zcela zdarma v rámci Game Passu, zatímco na PlayStationu jsou za plnou cenu.