Maid of Sker – hororový výlet do hotelu

Nedýchat. Nepanikařit. Neutíkat.

Píše se rok 1898, mladý muž Thomas Evans cestuje do opuštěného hotelu ukrytého ve Velšské krajině. Dostal totiž informace od jeho milé, Elisabeth Williamsové, okolo níž se točí celý příběh. Tento rozsáhlý hotel vlastní její otec a evidentně se tu dějí hodně podivné věci a záchrana dívky nebude vůbec snadná. Celý příběh Maid of Sker vychází z reálného velšského folklóru, což zní lákavě podobně jako sliby ryze hororového podání. Jak to dopadlo v reálu?

7

Od prvních okamžiků v Maid of Sker jsem byl mile překvapen vcelku slušným grafickým zpracováním lokací. Úvodní část se jako jediná odehrává za mírného světla, načež se celý hotel a jeho blízké okolo zahalí do černočerné tmy. Bohužel právě tyto první okamžiky a krůčky od vlaku k hotelu mi daly jasně najevo, že ne všechno zde bude úplně dobré a správné. De fakto několik minut totiž jen tupě běžíte vymezeným koridorem stále rovně dopředu za svým nosem a jediné co to naruší, je občasné naražení do nějaké skoro neviditelné překážky. Aktivně jsem se od prvních okamžiků snažil objevovat skrytá místa, doufal jsem v interaktivitu nějakých prvků v prostředí, všechno marné. A tak jsem běžel dál…

Tento hned v úvodu objevený problém se víceméně projevuje i dál, tudíž mnoho pasáží a vlastně celá hra postrádá náboj. Navíc náboj mi chyběl i v dalších fázích, kdy už se objevují nepřátelé. Maid of Sker si totiž říká stealth hororová hra, takže v praxi zde nikoho nemůže nijak zabít a pojem stealth kvůli tomu působí odlišně ve srovnání s jinými hrami. Jedinou účinnou zbraní v rámci přežití je Phonic Modulator, zařízení vydávající tak nepříjemný zvuk, že paralyzuje nepřátele v okolí. Díky tomu získáte pár vteřin na to, abyste utekli. Celé to má dva háčky. Zaprvé - nejde toto zařízení používat neomezeně, protože ho musíte pomocí speciálních trubiček pro každé použití nabít. Ať se snažíte jakkoli, najdete jich v hotelu rozesetých jen minimálně. A zadruhé – není to nijak zábavné, což je ten větší zádrhel. Klasicky na papíře před vydáním hry dobře znějící prvek, který ale v praxi nefunguje.

Souboje a celkově nepřátelé jsou asi vůbec nejslabší částí Maid of Sker, přitom měly být jediným oživením. Dost možná je to dáno tím, že i když se bavíme o stealth titulu, vlastně tu žádné takové prvky nejsou. Nemůžete se nikam ukrýt. Nemůžete nepozorovaně procházet a vyhýbat se protivníkům. Tvůrci slibovali umělou inteligenci založenou na 3D zvuku, ale ve skutečnosti celý systém nefunguje. Jediné co máte k dispozici jsou vaše ruce, pomocí nichž si můžete zakrýt ústa a přerušit tak svévolné kašlání z všudypřítomného prachu i dýchání. Tím zajistíte, že si vás jinak slepí protivníci nevšimnou. Celý postup v tomto podání však postrádá zajímavost i zábavnost. Aby těch výtek nebylo moc, tak umělá inteligence nevím jestli bere 3D zvuk, ale spíše zde neexistuje. Celý systém tichého postupu na mě působil levně a obyčejně. A vlastně na ničem ani nepozoruji opravdový stealth jak by si ho mohl fanoušek žánru přát. Nemusíte totiž procházet neviděni, ale stačí dbát hlavně na to, aby vás nepřátelé neslyšeli. A když vás uslyší, tupě se vydají vaším směrem a znamená to prakticky konec. Z hlediska nepřátel se v druhém patře hotelu setkáte ještě s jiným typem protivníků, k němuž nebudu prozrazovat spoilery, ale opět nic převratného pod sluncem, respektive svitem měsíce, protože všechno se odehrává za hutné a temné noci.

Celková atmosféra a kvalita zpracování lokací není špatná, i když jsem se nijak extra nebál. Tvůrci se už před vydáním nechali slyšet, že jejich cílem není hororový pocit vyvolávat levnými lekacími scénami, ve výsledku se jim však tento pocit příliš navodit nepodařilo a jen s těží můžete očekávat husí kůži z toho co vidíte na obrazovce. Možná i díky temnotě se povedlo skrýt řadu detailů a neměli se zpracováním tolik práce, ale proč ne. A čeho jsem se v Maid of Sker bál vlastně úplně nejvíc? Že přijdu o uložený postup. Po vzoru starých her zde totiž neexistuje autosave, ale musíte hledat místnosti s gramofonem, který slouží pro uložení aktuálního postupu. Osobně si nedokážu vysvětlit smysl použití této formy, protože ve skutečnosti jsem se většinou přistihl, že více než sledovat dění a hledat další postup hledám gramofon. V rámci výpravy kromě prostého pokračování dál a dál musíte řešit i jednoduché puzzle hříčky, většinou spočívající v kombinaci přepnutí různých páček a ovladačů. Rozhodně však tvůrci nevyužili celý potenciál a hra je pro mě jedním z největší zklamání letošního roku.