Mafia II: Definitivní edice

Remasterovaná kompletní edice druhého dílu české Mafie dorazila na PS4. Jaká jsou vylepšení, jak se hraje a dokáže obstát po boku dnešních her?

Vito Scaletta, válečný veterán původem ze Sicílie, který už v dětství emigroval se svými rodiči za americkým snem, je zpět. A s ním se na aktuální generaci konzolí rozjíždí příběhově laděná gangsterka, která dodnes nemá žádnou konkurenci. Minimálně v tom, jakým stylem dokázala uchopit historické období, kdy ulicím vládnul zločin.

Remaster grafiky

Mafia II: Definitivní edice je opravdu pouhým remasterem, pokud byste očekávali nějaké změny či vylepšení původních slabších stránek, musíte si počkat na remake prvního dílu. Ten slibuje větší změny a přepracování od píky. Druhý díl si zachovává špatné stránky, na druhou stranu zde nikdo ani nemohl zkazit ty skvělé, originální a nezapomenutelné okamžiky. Jediná a hlavní inovace spočívá ve vizuální stránce.

„Ten, kdo chce příliš mnoho, riskuje absolutně vše. Samozřejmě ten, kdo chce od života příliš málo, taky nemusí dostat nic.“ --- Svědectví Tommyho Angela u soudu Ennieho Salieriho, 1938.

Změna a proměna je nakonec vcelku razantní, i když jsem se musel pro připomenutí a skutečné srovnání opět trošku více podívat na záběry z originální hry. Remake neznamená kompletní předělávku, a tak i když textury jsou kvalitnější, všechna ta světla, kouře a další efekty vypadají hezky, dokonalost to není. Pamatuji si, že při čekání na druhý díl působily neuvěřitelně hezky, moderně a komplexně zpracované všechny interiéry a třeba proměna Joeho bytu. Dnes si naopak i přes HD podání všímáte poněkud nezvyklé jednoduchosti a jako by chyběl smysl pro detail. Na druhou stranu musím pochválit za všechny exteriéry, venkovní lokace i vozový park. To jsou všechno oblasti, které se během předělávky povedly a celé město působí ještě lepším dojmem.

16

Mafiánská gangsterka

Příběh hry byl ve své době silnou stránkou. Mafia II na něm stojí i padá a platí to i dnes. Mnohdy si totiž různé hlášky a cut scény užíváte víc než samotné hraní. V podobném duchu bychom mluvili před lety, dnes určité herní neduhy vylézají na povrch ještě více. Zkrátka hráči postupem času chtějí víc strhující akci. S každým gangsterem jsou spojené drsné přestřelky, ovšem ve hře jich paradoxně až tolik není. Naopak docela časté souboje na blízko hlavně v první polovině hry dnes působí opravdu nemastně a neslaně. Ani pokud uchopíte do ruky střelnou zbraň, tak nečekejte kdoví jaký odvaz. Hře byly právě akční části vytýkané už v roce 2010 a teď si při hraní říkáte, že snad musí být ještě starší.

Vzpomínka vs první zkušenost

Přístup ke hře bude hodně odlišný podle toho, jestli jste původní hru hráli či nikoli. Pro mě tak šlo o krásné zavzpomínání a připomenutí si scén i okamžiků, které už člověk po těch deseti letech od vydání druhého dílu jednoduše zapomněl. A uvědomíte si, jak ten čas letí. A také to, jak velký kus cesty herní průmysl za tu dobu ušel kupředu. Otevřené město Empire Bay nakonec vlastně není až tak velké, když ho srovnáte s dnešními konkurenty. Navíc jeho využití by také mohlo být lepší, vzhledem k naprosto lineárnímu postupu hrou… To jsou všechno známá fakta, která ale nejde aktuální Definitivní edici vyčítat. Je to zkrátka starší titul, ale své kouzlo stále má. I přes viditelné nedokonalosti se musím přiznat, že jsem hru projel takřka na jeden zásah. Až na pár výjimek jsem se u ní i hezky bavil, jak by zapůsobila na mladší hráče bez znalosti původního vydání, si netroufám úplně odhadovat. Dáno to bylo bohužel asi hlavně pořádnou dávkou nostalgie.

Nečekané překvapení

Mafia II: Definitivní edice nebyla dlouho dopředu oznámená a očekávaná, přišla z čista jasna. A trošku to na mě působí, že i tvůrci remasteru jako by byli v časovém presu a vydavatel ji chtěl vypustit do světa co nejdříve. Proto i absence nějakého lákání dopředu, prakticky v den oficiálního oznámení byla zároveň uvedena na trh v digitální podobě, krabicová verze pro PS4 bude následovat se zpožděním. Touha využít naplno současnou globální situaci, kdy se prodeje her výrazně zvedají, se projevila na úkor kvality.

Dobrou zprávou je přítomnost českého dabingu, to prostě k Mafia II patří a dává ji to v našich srdcích plusové body v závěrečném hodnocení. Bohužel jsem byl hodně zklamaný kvalitou zapracování do hry. Přesně si již nepamatuji, jestli byly stejné problémy i v původním vydání, on tenkrát člověk dost věcí i přehlížel, protože to přece bylo druhé pokračování NAŠÍ vysněné Mafie. Tak či onak v aktuální edici mi časté problémy dabingu dost vadí a kazí dojem. V některých okamžicích (paradoxně nejčastěji v cut scénách) je hlas tak potichu, že skoro neslyšíte, jindy zase pár vět v hodně mizerné kvalitě s praskáním. Technické problémy jsem na PS4 Pro docela často spatřili i v plynulosti hry, což svědčí o tom, že remake byl udělaný hodně humpolácky bez větší optimalizace a testování. Přestože jiné skutečně technické problémy či chyby jsme nevypozorovali, krátce po vydání internet zaplavily stížnosti na technické bugy. Když už má hra v názvu Definitivní, tak bychom očekávali, že zapracují i na optimalizaci a vyladění hry do opravdu definitivní a spolehlivě fungující podoby. Opět důkaz o tom, že vydavatel chtěl celý projekt na poslední chvíli maximálně urychlit. Teď už vyhlížíme s velkými obavami a očekáváním zároveň skutečnou předělávku jedničky, již osmnáct let staré hry. V jejím případě se má šáhnout i do oblasti hratelnosti a tvůrci z Hangar 13 studií ji dělají prakticky úplně znovu. Osobně predikuji, že zatímco Mafia II Definitivní edice se řadí mezi slabý průměr, první díl v moderním podání bude buď dokonalý, nebo dokonalý propadák, nic mezitím. Držíme palce.

• Herní klasika
• Atmosféra
• Skvělý soundtrack