Tvůrci lákali na řadu vylepšení v této honbě za zvířecími trofejemi, jak se povedly a jak se Hunting Simulator 2 hraje, prozradíme v recenzi.
Recenzovat a obecně posuzovat kvality simulátorů je vždycky trošku těžké v tom, že aby vás hra bavila, musí zde být hlavní předpoklad toho, že vás musí zaujmout „simulovaná“ činnost. Tuto podmínku splňuji a pokud vy také, pokračujte ve čtení. Hned v úvodu musím podotknout, že jde opravdu o simulátor a s lovem divoké zvěře je spojená trpělivost. To hře rozhodně nevyčítáme, ovšem stále jsme ve hře, a tak to musí i bavit. Už třeba i pohled na PS Trofeje dává jasně najevo, že zde hodně času budete běhat nebo jen čekat a vyhlížet kořist. Jeden příklad za všechny: trofej The waiting game, pro jejíž získání musíte strávit hodinu na posedu.
První lov
Úvodní krátký tutoriál vás provede základními principy fungování hry a naše první krůčky můžete zhlédnout v gameplay videu z úvodu hry nad tímto odstavcem. Už v něm se ukázal jeden důležitý a podstatný faktor – samotné akce v podobě střelby je v Hunting Simulator 2 jako šafránu. Většinu času totiž strávíte tím, že běháte po svých neskutečné vzdálenosti, abyste vůbec objevili nějakou zvěř. A pak přichází konečně ten tížený okamžik, stisknutí spouště, což se mi mnohdy úplně nedařilo a zatímco úvodní tutoriál vám špatnou trefu promine, v reálu už se s vámi hra nemazlí a špatná trefa se většinou rovná vyplašenému zvířeti a kolotoč hledání začíná znovu. I když také to není úplně pravidlem. Trošku zaskočen jsem byl tím, že v případě jelena se mi ho ve finále podařilo doběhnout. Takže lovec zde dokáže sprintovat stejně rychle nebo snad i rychleji než jelen, což na realistickém prožitku úplně přidává a jestli zrovna toto mělo být prvkem, který ulehčí samotný proces lovu, je to docela zvláštní. Jakmile některé zvíře zdoláte, umístíte ho do svého příručního batohu a tím to nekončí, protože ho opět musíte dopravit hezky po svých do základní startovací „boudy“ na dané mapě. Prvek dle mého názoru úplně zbytečný, protože vás kvůli tomu čeká mnohdy nezáživný a dlouhý běh.
Tip
Blok tip: Drsné, ale pravdivé: Plíce jsou nejlepším orgánem na střelení jelena. Jsou velké a jsou dvě.
Alík stále na blízku
Hlavním lákadlem, které nám vývojáři hned po oznámení hry detailně představovali, se stal vlastní lovecký pes. Hunting Simulator 2 netrpí problémem co se týká nabídky věcí a předmětů, které můžete nakupovat za získané trofeje z lovů. Dokonce i psy si lze koupit různé rasy, každá vhodná pro jiné stopování. V praxi kooperace se čtyřnohým mazlíkem funguje dobře a usnadní vám mnohdy složité hledání jaké zvíře zanechalo stopu a kudy se vydalo. Psa ovládáte pomocí jednoduchých příkazů a co je zajímavé, dokonce mu nechybí ani „RPG“ prvky – kdy se postupně zdokonalují jeho schopnosti, dovednosti i výdrž. Svého psa, Alíka, jsem si docela oblíbil a působí hezky, že se tady nepohybujete úplně sami, když už chybí jakýkoli multiplayer na společné lovy, stejně jako nějaké dopravní prostředky, které by vám urychlily přesun. Ještě že můžete objevovat – kromě třeba posedů – také stany sloužící pro rychlé přemístění v rámci mapy. Co mi však na komplexnosti hry úplně nejvíc chybí, to je nějaký příběh, kampaň, cokoli. Nějaká motivace k dalšímu hraní a objevování. Samotná honba za co nejlepšími úlovky a vydělávání peněz pro koupi lepšího vybavení u mě naplno nezafungovala.
Fauna a flóra
Jak jsem zmínil už v titulku článku, Hunting Simulator 2 nám dává možnost zavítat i do české krajiny, kde se můžete vydat po stopách kachen, jelenů, divočáků a další zvěře. Přestože jsme byli z přítomnosti naší domoviny ve hře nadšeni, v praxi si to příliš vlasteneckého uspokojení nepřináší a ani vlastně nepoznáte, kde zrovna jste. Hra nabízí tři různé oblasti a v každé z nich dvě mapy, zvolit si můžete i různý denní čas. Kromě vizuálního prostředí se každé místo liší hlavně zvířaty, která zde žijí. Zde jsme opět u obsahové stránky, které nelze nic vytknout. Možná by jen bylo lepší neohánět se čísly a nabídkou, ale zaměřit se na zážitek z hraní. Právě s lovem jsou spojeny určité nepříjemnosti, které možná někdo ve studiu Neopica myslel dobře, ale mě spíše otravovaly a zdají se mi zbytečné. V první řadě jsou to licence. Abyste mohli nějaký druh zvířete usmrtit, musíte mít nejdřív zakoupenou licenci. Podle mého naprosto zbytečný prvek, nemluvě o tom, že licence je vždy vázaná na určitý počet zvířat daného druhu. Nic vás nenaštve více, než když při toulkami přírodou objevíte zvíře, které ve finále musíte dál nechat pobíhat, protože nemáte licenci. A pokud byste se ho i tak pokusili zastřelit, následuje pokuta. Stejné vyústění má i příliš velký počet výstřelů na jednoho tvora (je to přeci neetické) nebo pokud použijete špatný kalibr zbraně. Mimochodem právě z hlediska arsenálu je opět nabídka nadmíru bohatá, navíc Hunting Simulator 2 přichází s licencovanými kousky, což určitě znalci a fanoušci dokážou ocenit. Za mě bych k tomuto tématu jen dodal jeden strohý fakt – je možná až škoda, že není hratelnost a celkový dojem z těchto virtuálních lovů lepší, protože právě získání oficiálních licencí na zbraně určitě nemohlo být snadné, a přitom jejich přítomnost jiné herní prvky zazdily.
Konkurenční srovnání
Ani oblast loveckých simulátorů není bez konkurence, a proto věnujme pár řádků i vzájemnému srovnání. V průběhu recenze jsem konstatoval, že ve hře musíte mít trpělivost, což jí samo o sobě z hlediska reálnosti nijak neubírá na závěrečném hodnocení. Musíme ale přihlédnout k tomu, že konkurenční theHunter: Call of the Wild nepůsobí o nic méně realisticky, a přesto vše zvládlo zpracovat lepší a zábavnější formou z hlediska hratelnosti. Navíc i po vizuální stránce nový Hunting Simulator 2 úplně nezáří. Paradoxně na prostředí lesa, které muselo být určitě náročnější udělat, na mě působilo lépe, než zdánlivě jednodušší otevřené texaské planiny. Přestože tvůrci zapracovali na nových prvcích, jimiž dokázali hru posunout o stupínek výše, musím konstatovat, že za konkurencí zaostávají, speciálně pokud srovnám i vyšší prodejní cenu Hunting Simulator 2, než za tolik je aktuálně nabízeno na PS Store již zmíněné theHunter: Call of the Wild.
Hodnocení redakce
Koncept
Druhé pokračování loveckého simulátoru, který přináší určitá vylepšení a má za cíl nabídnout kompletní zážitek z lovu.
Grafika
Po technické stránce je hra relativně jednoduchá a řadí se vizuálně mezi obyčejný strohý průměr. Bohužel na vyšší vzdálenosti není kvalita vykreslení optimální, vzhledem k tomu, že lov je právě o odstřelování a hledání zvířat na dálku, je to trošku problém.
Příběh
Příběh byste tu hledali marně, vyrážíte lovit a motivací vám musí být vydělané peníze za prodanou trofej, abyste si koupili licence na střelbu dalších zvířat. A když se budete hodně snažit, můžete si koupit i nějakou tu zbraň.
Hratelnost
Hra se hodně vleče, což by nám při lovu ani tak nevadilo jako nedokonalosti v její náplni společně s chybějící motivaci či vedením dalšího postupu.
Audio
Výkřiky některých zvířat jsou docela slušné a umocní atmosféru, ale celkově audio doprovod taktéž nijak nevyniká.
Ovládání
Ono ani moc nemáte co dělat, většinu času jen běháte, občas použijete zaměřovač a vystřelíte. Jistě a ještě zadáváte úkoly svému psovi. Těchto pár úkonů snad ani nemůžete být složitých na ovládání.
Délka
Pokud vás hra chytne a pohltí, můžete v ní strávit dlouhé hodiny a hodiny. A stejně patrně všechny trofeje nezískáte.
Plusy a mínusy
- Lovecký pes je zajímavým zpestřením
- Některá místa nabízejí hezké scenérie
- Licencované zbraně nadchnou znalce
- Největší boj je vůbec objevit zvíře
- Zbytečné omezení, složitosti a pokuty
- Chybí konkrétní vodítko, smysl, cíl všech vašich lovů
- Technicky i herně za svou konkurencí zaostává
Závěr
Přestože druhé pokračování přišlo s řadou inovací a v podstatě všechny kvitujeme, stále je zde řada nedokonalostí, kvůli nimž vás lovení nepohltí a paradoxně i kazí realistický pocit. Vlastní lovecký pes osvěžuje hratelnost, ale celkový dojem nedokázal zachránit.