Horizon Forbidden West - fantastické pokračování

Po pěti letech se dozvíme, co se dělo po událostech prvního dílu a kam se Aloy musí opět vydat.

Horizon Zero Dawn je jedno z velkých překvapení roku 2017, kdy studio Guerrilla Games vydalo toto postapokalyptické RPG plné robotických dinosaurů a pozůstatků bývalých civilizací. Nejen pro mě to byla jedna z nejlepších příběhových her, kterou jsem kdy hrál, a tak očekávání směrem k druhému dílu byla obrovská. Pokračování, nazvané Forbidden West, konečně vychází, a tak se můžeme podívat, jak to dopadne podruhé. V rámci recenzi se cíleně pokusím neprozrazovat zbytečně moc ani z příběhu prvního dílu, protože pokazit tuhle skvělou hru by byla škoda.

Pokud se trochu vrátíme do začátku prvního dílu, seznamujeme se s hlavní hrdinkou Aloy. Ta se narodila v nitru posvátné hory, nemá rodiče, takže je vyvržencem a je vychovávána osamělým bojovníkem Rostem. Na jedné ze svých výprav ale nalezne zvláštní zařízení, které se přidělává na spánek a které ji umožňuje navázat kontakt s minulými civilizacemi – Focus. Když dosáhne správného věku, vybojuje si místo v kmeni Nora výhrou v rituálním souboji, a navíc zachrání spoustu lidí před nečekaným útokem. Rázem se stává vyslancem kmene v širém světě, musí najít co se děje a proč jsou po celém světě obří robotická zvířata, jsou čím dál agresivnější a možná na cestě také zjistit něco o svém původu a o událostech, které stály za koncem původní civilizace.

Druhý díl navazuje prakticky tam, kde jsme skončili, respektive o pár měsíců později. Aloy už není vyvrhel, ale je to hrdinka a zachránkyně světa o které se prakticky všude ví, staví se jí sochy a nejeden vůdce kmene je jí vděčný. Ona si ale své slávy moc neužívá, protože neustále pátrá po tajemném signálu, který stál za aktivací nepřátelských robotů a snaží se obnovit superinteligenci Gaia, která měla na starosti obnovu zničené planety. Stále se jí ale nedaří nic najít a její pátrání jsou čím dál beznadějnější. Brzy ale přeci jen svitne naděje, když se objeví tajemná postava Sylense z prvního dílu a lehce napoví, kde by se mělo pátrat. Bohužel cesta Aloy směřuje pryč z probádaných území na „zapovězený západ“, jak ostatně naznačuje název hry. Bohužel jí také žene nutnost zachránit celý ekosystém, protože krajina umírá a objevuje se podivná tajemná nákaza. Opět tedy vše spadne na chudáka Aloy.

Než se ale dostaneme do obří, zcela nové části mapy plné aktivit, strávíme nějaký čas v původních lovištích a budeme řešit pár ožehavých situací. Tato část ale brzy pomine a vydáme se do krajů zaplněných novými kmeny, spoustou úkolů, aktivit a samozřejmě nebezpečných strojů. Cesta za restartem počítače GAIA nebude jednoduchá a když už se vám bude zdát, že máte další krok na dosah, příběh vás krásně odvede trochu jinam. Postupně tak objevíte celou mapu, budete muset jedna s různě přátelskými klany a plnit jejich, občas docela podivné, úkoly. Pověst hrdinky Aloy sice provází i sem, ale rozhodně to neznamená, že jsou jí všechny dveře automaticky otevřeny, možná dokonce naopak. Své jméno si tak bude muset znovu vybojovat. Oproti prvnímu dílu tu ale častěji budeme na své cestě mít nějakého pomocníka nebo partnera a hlavní hrdinka tak nebude trvale sama. Ostatně tyhle části hry na mysl přivádí myšlenku, jak skvělá by to byla hra, kdyby se dala hrát v kooperaci.

O tom, že souboje budou podstatnou částí hry, snad nemusíme ani mluvit. Hra krásně dávkuje části hry, kdy prozkoumáváte, prolézáte a řešíte hádanky a každou chvíli je ozvláštní právě souboji. Jejich obtížnost se samozřejmě stupňuje a z počátku narazíme i na staré známé stroje. Některé z nich ale mají nové vlastnosti a tentokrát najdeme celou řadu různých variant téhož robota. Samozřejmě se objeví také nové stroje a některé už známe z videí a trailerů. Ať už jde o obřího hada Slitherfanga nebo sloního robota Tremortuska, pokaždé budete muset svým Focusem zjistit jejich slabiny, použít správné zbraně a střelivo a hrát hodně takticky. Rozdíl mezi taktickým postupem se strháváním jednotlivých částí a útočením na citlivá místa a bezhlavým útokem silou je naprosto markantní a některé nepřátele tak prostě neudoláte.

Zbraní a techniky, kterou může Aloy využívat je opět hodně velké množství a postupně si navíc všechno můžete vylepšovat. Jsou tu různé šípy, kůly, kopí nebo praky s výbušninami. Vše doplňují různé varianty střeliva jako ohnivé, kyselinové nebo trhací. Zbraní u sebe můžete mít vždy celou řadu, ale podle situací je budete hodně měnit, protože určití nepřátelé potřebují specifické přístupy. Stejně tak budete měnit brnění, protože každé má své kladné, ale i slabé vlastnosti. Společně s novým dílem navíc Aloy získá také některé další prvky výbavy, které umožní dostat se na místa, která by jinak byla nepřístupná. Ať mluvíme o háku s lanem, který máme hned od začátku, nebo o virtuálním létajícím křídle, které známe už z videí, umožňují zcela nové přístupy. A to nebudeme zmiňovat, že jsou tu ještě další prvky výbavy, které nebudeme prozrazovat.

Výbava ale není to jediné, čím si můžete svou hrdinku přizpůsobit. Je tu hned několik vývojových stromů vlastností, které můžou určit směr, jakým budete svůj procházet. Jste zaměřeni spíše na kradmý postup a zabíjení ze zálohy? Jsou tu na to různé schopnosti, lepší možnosti krytí, silnější kritické údery a další speciality. Raději střílíte na dálku? Pak se budou hodit lepší soustředění, silnější šípy, nebo třeba možnost u sebe nosit více materiálu. Můžete se ale také zaměřit třeba na ovládání strojů, přežití v přírodě nebo pasti. Bodů na výběr vlastností je postupně celkem dost, ale na všechno rozhodně nebude. Navíc jsou tu speciální aktivní schopnosti, jako třeba dočasná neviditelnost, kterou můžete mít aktivní vždy jen jednu v danou chvíli, a tak je třeba dobře volit, do čeho investujete. Navíc se rozhodně hodí dělat vedlejší úkoly, protože přinesou nejen další body na útratu, ale často otevřou i další zajímavý příběh, či upřesní některé události z minulosti. Že bude co dělat se můžete spolehnout, protože opět tu jsou cvičiště, nebezpečné továrny, rozvaliny starého světa a několik různých sběratelských předmětů, které můžou přinést nějakou pěknou odměnu. Navíc prostředí je teď o něco větší i tím, že se můžete podívat pod vodní hladinu, s čímž počítají i některé úkoly. Obsahu je tak akorát, že máte neustále co dělat, ale nemáte pocit, že by toho bylo moc.

Úplnou novinkou je desková hra, která se objevuje napříč světem podobně jako třeba Gwent v Zaklínači. Jmenuje se Machine Strike a spočívá v tom, že dva hráči proti sobě umístí na desku různé figurky robotů, které mají různé vlastnosti a schopnosti, následně na střídačku různě táhnou a snaží se vyřadit všechny soupeřovy. Hra vám vše krásně vysvětlí, ale ovládnout hru není úplně jednoduché, a především silnější protivníci vám dají slušně zabrat. Každopádně se jedná o zajímavou alternativu k samotnému příběhu, a navíc do hry přidává další sběratelskou vrstvu. Nové figurky totiž můžete nacházet na svých cestách, vyměňovat je s obchodníky nebo je zkrátka někde dostat jako odměnu. Tím si vylepšujete svůj balíček, ze kterého pak rekrutujete své útočníky. Machine Strike se opravdu povedl!

Že je Horizon Forbidden West technicky na vrcholu bylo znát už z videí zveřejněných dávno před vydáním, ale vidět vše v běhu na PlayStationu 5 je mnohem větší paráda. Na výběr jsou dvě varianty zobrazení – preference výkonu a preference kvality. Vyzkoušel jsem samozřejmě obě varianty, ale poté, co si člověk zvykne na 60 fps v režimu výkonu, je těžké se vracet do režimu kvality, protože je znát, že pohyb není tak hladký. Na druhou stranu je ale občas znát, především při větším výhledu, že engine snižuje rozlišení, aby zachoval snímkovou frekvenci a objeví se až přehnaně kostrbaté prvky. Na dojem to ale nemá extra vliv a třeba to opraví některé budoucí patche. Na hru je jinak nádherný pohled, propracovaná krajina od zasněžených horských štítů přes rozpálené pouště až po zelená údolí. Vše vypadá nádherně a je radost se občas jen tak rozhlížet. Mapa je o něco větší než ta v prvním díle, a tak k prozkoumávání bude rozhodně dostatek prostoru.

Sama Aloy je zpracovaná opět naprosto skvěle a je to postava, se kterou je radost hrát. Její pohyby ať při samotném průzkumu světa nebo při soubojích jsou velmi realistické a občas její bolestivé grimasy pocítíte i na vlastní kůži. Jediné, co občas působí hodně divně, jsou oči. Autoři se snažili, aby nebyly mrtvolně nepohyblivé, ale občas to působí přesně naopak, když některá z postav při rozhovoru očima nelogicky rejdí všude po okolí a má je strojově zahleděné někam úplně mimo. To je ale opravdu maličkost, která nádhernou grafiku nijak nesnižuje.

4

Celá hra je vzácně dobře zpracovaná a chyb, na které jsem narazil je opravdu dost málo, navíc řadu jich opravil první patch, který dorazil v průběhu recenzování. Přesto se mi stalo, že se třeba robotický nepřítel zasekl ve zdi a nešel zabít, takže jsem musel restartovat od posledního uložení, které jsou naštěstí takřka všude. Občas je také trochu problém se zaseknutím kamery v některých těsnějších nebo více strukturovaných místech, ale je to naštěstí hodně velká výjimka. Celkově se hra hraje naprosto bez problémů a je až s podivem, že takhle rozsáhlý titul dokázali autoři udržet ve správných kolejích (vzpomínáme na Cyberpunk 2077).

Horizon Forbidden West vychází samozřejmě jak na PlayStation 5, kde jsem hru testoval, tak na PlayStation 4. S reálným chodem na této konzoli ale nemám zkušenosti, každopádně první videa zveřejněná před vydáním ukazují, že hra by měla jít velmi dobře. Jen se asi připravte na delší loadingy. Na PlayStation 5 je veškeré načítání bleskové a třeba rychlé cestování mezi ohništi je otázka pěti vteřin, což je impresivní, když si vezmeme, jak velké okolí je třeba načítat. Hra samozřejmě využívá i další next-gen vychytávky jako jsou karty aktivit, díky kterým můžete přímo z menu skočit do akce, 3D zvuk, který na kompatibilních zařízeních zní opravdu skvěle, ale také adaptivní spouště a haptickou odezvu. Ta se snaží, jak může, a tak cítíte, když se k vám blíží něco velkého a těžkého, nebo když se snažíte lézt po strmé skále.

Dostali jsme se ke konci dnešní recenze a tím pádem k nutnosti hru nějak ohodnotit. Pokud vám v textu chybí nějaká zásadnější kritika tak je to pravda, ale ono není moc co kritizovat. Horizon Forbidden West je prostě povedená hra, plná obsahu (ale zase ne tak moc, jako třeba některé díly Assassin’s Creed), různých aktivit, hodně zajímavého příběhu s docela pěkným poselstvím, velmi zábavnými souboji a jednou z nejsympatičtějších hrdinek herního průmyslu. To vše navíc v kompletním českém překladu! Stejně jako první díl i druhý mi perfektně sednul a bavil jsem se u něj tak, jako dlouho ne. Absolutní hodnocení je tedy ode mě zcela jasná volba. Tohle bude jedna z her roku.

• postapokalypsa
• roboti
• rpg
• pokracovani
• serie-horizon