FIFA 22 – v podání next-genu

Slibovaná první skutečně PS5 verze fotbalu od EA je tady!

Mnoho loni vydaných her se následně dočkalo své PS5 verze, prakticky vždycky šlo ale jen o dílčí rozdíly a změny. Na FIFA 22 jsem se osobně hodně těšil z toho důvodu, že slibovala na PlayStation 5 opravdový next-gen zážitek. A určitě čtěte dál, protože hned na úvod mohu říct, že se jedná o největší překvapení a skok v rámci této fotbalové série za mnoho let. EA Sports se zaměřilo letos právě především na verze pro nové generace konzolí, rozdíly jsou tak hodně patrné.

Už celý úvod do hry mě tentokrát pořádně navnadil a bavil, kdy sledujete svého virtuálního protějška na začátku své kariéry. Přicházíme na trénink Paris St. Germain, okolo sebe ty největší hvězdy světového fotbalu a úvodní sekvenci zakončuje finále Ligy mistrů mezi PSG a Chelsea. Oproti příběhovým sekvencím z minulého dílu o poznání lepší zážitek a dokonale vás navnadí do fotbalové nálady, tutoriál znalce série i nováčky naučí všemu podstatnému a pak už máte otevřenou cestu ponořit se do letošní velmi vydařené fotbalové hry. A bez dalších okolků či snahy o vytvoření napínavého příběhového kolotoče, který vždy působil spíš nudně.

Kde nedošlo k významným změnám, to jsou základní herní módy. Není tam ovšem ani v čem experimentovat. Těžko vytýkat i fakt, že zmizel klasický příběhový mód, který stejně býval vždycky dost umělý a plný klišé. Rovnou tak můžete naskočit do toho, co zrovna vás baví. Už stálicí v nabídce se stává pouliční fotbal Volta, který se řadí mezi arkádovější část hry a pak především to nejdůležitější – režim kariéry. Na první pohled stejný základ i rozložení prvků uživatelského rozhraní pomůže rychle proniknout do hry. Preferujete-li ovládání celého klubu, pak oceňme možnost založit si vlastní manšaft ve zvolené lize a s širokou nabídkou upravitelnosti. Jestli raději sledujete kariéru vlastního hráče, pak na vás čekají větší možnosti v oblasti upravitelnosti a vývoje individuálním směrem, aby se z vás mohla stát unikátní fotbalová legenda. Režim kariéry hráče i za klub tak ještě více působí jako příjemné fotbalové RPG. Jak jsem zmínil už v loňské recenzi, FIFA Ultimate Team není mým nejoblíbenějším módem, ale klasicky také nesmí chybět a opět s dílčími inovacemi.

Největších změn jsme se dočkali přímo na hřišti, což je to vůbec nejdůležitější. Gameplay jde ruku v ruce s umělou inteligencí a mohu říct, že všechno významně pomáhá lepšímu a fotbalovějšímu zážitku. Počítačem řízení hráči na mě působili věrohodnějším dojmem díky lepší poziční hře, častěji využívají také krajní záložníky k ofenzivním průnikům. Jistě, stále čas od času narazíte na určité zvláštnosti. Nejvíce jsem si jich všímal při střetech mezi útočníkem a gólmanem, ale i prazvláštní zaseknutí hráčů typicky okolo poloviny hřiště především na nižší obtížnosti jsem nechápal. Mně osobně stále větší problémy než útok, dělá obrana, ovšem přepracovaná umělá inteligence ve FIFA 22 dokázala zajistit nový a odlišný zážitek oproti minulým ročníkům.

K celkové hratelnosti a prožitku přímo na trávníku si musíme říct ještě pár důležitých slov. Všechno se především zpomalilo, je nutné využívat více taktiky, přesnosti a soustředění, bez něhož neuspějete. Abyste to naplno poznali, tak skutečně musíte sami vzít do ruky ovladač a rozdíly jsou hned patrné, naštěstí celý mix znamená posun dopředu k lepšímu a věrohodnějšímu fotbalu a o to jde v sérii FIFA především. Díky zpomalení musíte více přemýšlet dopředu a hledat si volné cestičky směrem k bráně protivníka. Pohyby hráčů, ale i přihrávky či osobní souboje prostě působí lépe a věrohodnějším dojmem. V rámci kariéry obvykle vybírám některý z klubů třetí německé ligy, abych se s ním probojoval do elity. Letos tuto pozici zastal vlastní tým plný nováčků a typicky mladých talentů, jak je mým zvykem, ale bylo to těžší než kdy dříve. Atributy hráčů se také více projevují přímo na hřišti, díky čemuž mohou opravdové hvězdy lépe vyniknout, naopak horší hráči to mají ještě těžší.

FIFA historicky bodovala licencemi oproti svému konkurentovi PES, který se mimochodem všemi změnami a snahou o revoluci stále zakopává víc a víc pod zem. Ty nechybí ani letos, byť jsou zde určitá ale. Česká liga stále nic, dokonce naše země vypadla i z možných lokací na vyslání skauta pro hledání talentů, a tak se musíte spokojit jen s hrstkou tuzemských týmů jako vždycky. Až kupodivu hře chybí i licence na některé další týmy – především z italské ligy, ale i mnohých nároďáků.

Samotnou kapitolou na PlayStation 5 je ovladač DualSense, ani zde nechybí změny. Už žádný odpor adaptativních spouští, jako by tvůrci nechtěli funkcí využívat za každou cenu. Únava se do vašich rukou projevuje naopak slabšími vibracemi a jen lehkým pocitem vám dává najevo, že je něco špatně a hráče byste měli vystřídat nebo alespoň trochu šetřit. Krásně zpracovaná je i střelba na bránu a při každém vstřeleném gólu prožíváte hlubší pocit uspokojení. Nemluvě o tom, když trefíte břevno brány, protože i to pocítíte a fyzický kontakt s ovladačem tak dodá věrohodnější prožitek.

Série FIFA prochází každý rok evolučním vývojem a opravdoví fotbaloví nadšenci každý rok musí mít hned aktuální díl ať se děje co se děje. Pokud se však řadíte mezi masovější publikum a některé ročníky vynecháváte, pak ten aktuální byste určitě neměli. Po delší době jde o přelomový díl spojený s novou generací konzolí, v němž přišlo relativně dost změn a inovací – hlavně v tom nejdůležitějším, tedy hře jako takové. EA se nebálo a jako jedna z mála her je tak PS4 i PS5 verze již opravdu odlišná.