Dirt 5 – recenze arkádového řádění

Zapomeňte na nekompromisní jízdní model závodních simulátorů, tady to má být hlavně o zábavě.

Série Dirt si jde svojí odlišnou cestou oproti jiným závodním titulům. Ona celá značka vznikla trošku oklikou, protože Codemasters Dirt nejprve použilo jen coby podtitul dřívější série Colin McRae Rally. Tento nejnovější pátý přírůstek vychází na sklonku generací herních konzolí a v recenzi si povíme, jak se hraje a jak mě zaujalo na PlayStation 4 Pro.

Pro všechny virtuální závodní nadšence je na úvod potřeba Dirt 5 v rámci série vůbec zařadit. Zdá se mi trošku až nešťastné, že si tato herní značka nedrží pevně svůj styl a koncept, s každým dílem tak získáváme něco trošku jiného. Pětka nicméně vychází z pro mě vůbec nejlepšího Dirt 3. Ostatně vrací se zde i herní mód Gymkhanna, který byl poprvé představen právě v tomto dílu vydaném v roce 2011 pro PS3. První okamžiky po spuštění Dirt 5 zahřejí u srdce každého vlastence, protože zde od úvodního intro závodu jste za volantem Škodovky. Jeho absolvování slouží coby prvotní seznámení s herním stylem a jízdním modelem. Ten se opravdu nese v hodně arkádovém pojetí a mnoha ohledy se snaží především navozovat cool a odlehčenou atmosféru. Model fyziky vám odpustí kdejaký prohřešek a pro získání nejlepšího času mnohdy musíte hledat nekompromisní způsoby. Ve finále tento přístup oceňuji, protože vyplňuje mezeru v herním žánru a věřím, že se najde plno hráčů, kteří se jen při pohledu na záběry ze série WRC, Project Cars nebo Gran Turismo děsí až příliš velké orientace na simulaci. Už se mi ale nezdálo až tak herně v pořádku, že občas nejefektivnější cestou na projetí zatáčky v Dirt 5 je držet plyn až na podlaze a „odrazit“ se od mantinelu na protější straně zatáčky. Jako velkou výhodu jízdního modelu vidím to, že do Dirt 5 naskočíte během chvilky a pomyslná křivka učení je oproti jiným závodním titulům extrémně přívětivá.

15

Relativně hodně detailů nám Codemasters prezentovalo dopředu o všech aspektech kariéry. Příběhová linie naší cesty za slávou nakonec probíhá jen prostřednictvím vcelku krátkých audio vstupů mentora i závodního rivala a nejde o nic převratného pod sluncem. Spíš naopak rutinní a nemastná neslaná záležitost. Pro svůj postup si volíte jednotlivé závody, nemusíte se účastnit všech, jen v rámci dané skupiny máte povinnost získat určitý počet medailí za úspěchy. Rozhodnete-li se zazářit a ovládnout úplně všechny, tak vám v tom nic nebrání, i když motivace je minimální. Na rozdíl od jiných her nejste až tak úplně hnáni a taženi ke kompletnímu splnění, protože herních kreditů na nákup vozidel máte dostatek a podobně je to s povinným počtem ocenění nutných pro odemknutí další skupiny závodů.

Bohužel v souvislosti s kampaní coby stěžejním prvkem Dirt 5 musím zmínit menší zklamání. Na papíře to tentokrát znělo z hlediska náplně a rozmanitosti dle mého názoru lépe, než jaká je realita. Nedá se říct, že by hra nabízela málo eventů, ale ať v kariéře volíte jakoukoli cestu, je to prakticky jedno a hlavně – relativně brzy se vše přehoupne do stereotypu a postrádal jsem větší rozmanitost. Přestože v jednom módu jedete na crossovém okruhu, v dalším kloužete na ledu a v tom nejvíce off-roadovém musíte hledat i vhodnou cestu, ve své podstatě se hrají hodně podobně. Větší herní náplň jsem ale očekával hlavně z hlediska lokací, protože v praxi jezdíte skoro pořád dokola na stejných tratích. Tento problém se možná odvíjí i od rychlosti, jakou celá hra ubíhá, protože většina závodů vám trvá jen v řádu nižších jednotek minut. Takže postupujete dál a dál, a přitom pořád jako byste byli v tom samém.

Specifickým a oproti jiným opravdu odlišným módem je již v úvodu zmíněná Gymkhanna. Dostáváte se do arény, ve které musíte dělat různé triky, drifty a další zběsilosti pro získání co nejvyššího počtu bodů. Tato část Dirt 5 určitě není pro každého a zde se dostáváme k výhodám kariéry – pokud se tady nechcete trápit, můžete zvolit jinou cestu a prakticky všechny závody v tomto režimu obejít. Svoji pozici mají v kariéře i sponzoři, reálné licencované značky. Ani zde si neodepřu poznámku k poněkud laxnímu a obyčejnému zakomponování. Úkoly zadávané těmito chlebodárci se pořád opakují a stejné je to i přímo během závodů. Primární focus jen na výhru první pozice chtělo Codemasters ještě okořenit, stejně jako jsme zvyklí v mnoha jiných závodních hrách. Takže máte vždy ještě další tři bonusové úkoly, ale jejich smysl vůbec nechápu, protože drtivou většinu z nich prostě splníte běžnou přirozenou cestou tak nějak automaticky a ten kdo bonusové cíle vymýšlel, tak zrovna kreativními nápady nehýří.

Asi nikdo si v Dirt 5 nemůže stěžovat na nabídku automobilů. Ta se liší dle konkrétního módu a velká část vozidel má oficiální licence. I když v praxi jsou pak auta většinou natolik modifikovaná a upravená, že jsem ani konkrétní model nemohl rozpoznat. Každé auto můžete měnit k obrazu svému, ale jen vizuálně – pro mě až kupodivu nejde nijak modifikovat jeho jízdní vlastnosti. Ty vyjadřuje „školní“ hodnocení výkonu a ovladatelnosti na stupnici C až S, což opět vypovídá o přímočarosti celého přístupu. Zkrátka naplňuje se i zde myšlenka jednoduchosti na místo složitého zkoumání specifických aspektů, avšak stejně si myslím, že minimálně trošku víc do hloubky hra mohla jít, aniž by to nabouralo tuto vizi.

Dirt 5 nás zavádí do různých částí světa, ale jak jsem již podotknul, mojí vůbec největší výtkou se stala jejich malá rozmanitost. Měl jsem v praxi pocit, že pořád jezdím dokola a dokola na té samé trati. Nemůžu však odepřít pochvalu za jejich vizuální zpracování. Patrně se tvůrci rozhodli raději vyšperkovat pár tratí namísto rozmanité nabídky. Graficky hra nevypadá ani na PS4 Pro vůbec špatně a na Dirt 5 by se mělo ukázat, k jak velkému skoku dojde s PS5 verzí. Působivě vypadají i veškeré hrátky počasí stejně tak ledové plochy v režimu Ice Breaker. Nadšení z krásného zpracování tratí i jejich okolí pro mě zastiňují poněkud odfláknuté modely vozidel. Hlavně mírou detailů aut nesahá jiným závodním hrám ani po kolena, což se mi zdá jako velká škoda u titulu, kde jsou právě auta v hlavní roli.

Celá recenze by mohla vyznít možná až moc kriticky, tak na závěr vše uvedu na pravou míru. Dirt 5 rozhodně není špatnou hrou, vlastně jsem se slušně a v odpočinkovém duchu bavil. Akorát v některých aspektech mohli tvůrci zajít více do detailu a pokusit se obsah udělat pro konzumenty více rozmanitý. Hra tak splnila očekávání z hlediska zábavnosti, ale obávám se, že nikomu kvůli poněkud povrchnímu zpracování prakticky každé části nedokáže vydržet tak dlouho, jak by mohla.