Demon's Souls - ukázkový remake

Jeden ze nejvysněnějších remaků dorazil jako launch titul PS5 a ukazuje, co nová konzole dovede.

Asi se nenajde jiná hra, která by v rámci své komunity byla tak žádaným zbožím pro remake na nové konzole, jako je Demon’s Souls. Tento titul od dnes již legendární společnosti FromSoftware vyšel již v roce 2009 na PlayStation 3 a obecně se považuje za prapředka „souls“ her. Oznámení remaku tak sklidilo nadšení a velká očekávání, která plynula i z výběru společnosti, která modernizaci dostala na starosti. Výběr Bluepoint Games nebyl náhodný a jejich předchozí remake Shadow of the Colossus byl hodnocen výborně. Demon’s Souls byly navíc zvoleny jako launch titul a do jisté míry jako výstavní hra nové generace PlayStation.

Pokud vám název hry nic neříká, vezmeme to hezky popořádku. Demon’s Souls jsou ve svém nitru klasické hard-core RPG, kterých je dnes už celá řada a další hlavní zástupci jsou Dark Souls, Bloodborne nebo třeba nedávný Hellpoint. Nicméně kouzlo původní hry je v tom, že prakticky všechno dělá skvěle. V roli hlavního hrdiny máte prostý úkol, zabránit pokrytí země tajemnou mlhou ze které vylézají démoni všeho druhu. Jak je ale u „souls“ her běžné, příběh není zcela jasně vyprávěn a do jisté míry si jej musíte najít a pochopit sami.

Prvním krokem, který vás čeká a kde se hra dočkala velké inovace, je editor postavy. Svého hrdinu nebo hrdinku si můžete definovat hodně detailně a oproti originálu vám hra umožní také vypnout zobrazení helmy tak, abyste mohli svůj výtvor sledovat ve hře. Na vzhledu postavy ale hra nestojí, takže tu poté máme několik tříd, ze kterých si vybereme, co náš hrdina umí. Můžeme tak začít jako rytíř, kouzelník nebo se třeba specializovat na luk. Pro každého něco a tento výběr poté ovlivní, jak bude vývoj vaší postavy směřovat, i když je tu prostor pro vaši úpravu.

10

Nyní je čas vydat se do samotné hry. Hned na prvním nepříteli pochopíte, že tady skutečně nejde o nějakou mlátičku a více než co jiného se tu vyplatí taktický postup. K dispozici máte silný a slabý útok, možnost úskoku a obrany. Samozřejmě vše se liší podle použité zbraně, štítu, nebo třeba specializace na magii. Jistotou je, že v této hře absolutně nelze naběhnout do skrumáže nepřátel a doufat, že to nějak dopadne. Léčení je tu poměrně pomalé a realizuje se pomocí konzumace různých typů trav. Těch navíc rozhodně není nekonečné množství.

S umíráním se navíc pojí mechanika nazvaná World Tendency. Ta určuje něco jako váš vztah k okolnímu světu a s obdobnou jsme se mohli setkat třeba v Bloodborne, kde se jmenuje Insight. Podle toho, jak moc umíráte a měníte se na duchovní formu, tak se vaše „tendence“ mění více do temna, a naopak pokud se vrátíte do lidské formy, tak zesvětlá. Čím je vaše směřování temnější, tak jsou nepřátelé těžší, ale zase získáváte více duší. V remaku autoři hodně upravili zobrazení tohoto ukazatele, a tak se vždy můžete v menu podívat, jak jste na tom v rámci celé hry a kterého světa.

Celkem je pro vás připravena pětice velkých světů, přičemž každý má svůj specifický vzhled, nepřátele a také několik ikonických bosů. Ostatně jednoho potkáte již v úvodní oblasti a nebojte se, tady zemře prakticky každý, hra to tak zamýšlela. Je to taková příprava na budoucí zkušenosti, protože tady se umírat bude a to hodně. Ve hře tohoto typu se to ale nedá považovat za ostudu, možná naopak. Každou smrtí se totiž něco naučíte, budete vědět, kde je další nepřítel, jak se zachovat a další postup bude plynulejší a rychlejší. Navíc hra nabízí chytré systémy zkratek, které si postupně otevřete a které vám zkrátí případný opakovaný postup.

Vůbec level design a návrh celého světa je perfektní a tady se musí Bluepointu poděkovat, že nedělali žádné experimenty a celý svět přestavěli kámen po kameni do moderního vzhledu. Pokud jste tedy někdy hráli originál, budete naprosto přesně vědět kam jít, kde je nepřítel a kde se najde jaký předmět. Jedinou výjimkou jsou tajemné a schované dveře, které se už ale podařilo otevřít. Ty ale nemají na hru samotnou žádný vliv. Modernizace se dočkal i soundtrack, který byl nově nahrán obřím orchestrem. Hnidopichové mezi námi sice můžou vytknout některé změněné skladby, ale pokud vám jde o hru, budete naprosto spokojeni. Takový souboj s Tower Knightem s 3D sluchátky je naprosto epický zážitek. To samé se dá říct o zvucích, které slyšíte všude kolem sebe. I obyčejné praskání ohně a vzdálené kvílení dokáže vykouzlit neuvěřitelnou atmosféru.

Po technické stránce hra vypadá jako reklama na PlayStation 5. Nádherná grafika ve 4K rozlišení, několikavteřinové loadingy a prakticky nulové poklesy frameratu jsou věcí, na kterou se příjemně zvyká. Hra vám navíc umožňuje nastavit si cinematic nebo performance mode. Ten první je zaměřen na vzhled hry a může občas znamenat nižší framerate, ale zpravidla se drží na stabilních 30. Pokud je ale pro vás zásadní plynulost hry, nastavíte si performance a můžete se spolehnout na nonstop 60 snímků za vteřinu bez nějaké větší ztráty na vzhledu hry. Potěší také podpora haptické odezvy v ovladači DualSense, kdy ucítíte chvění z dračího řevu na míle daleko.

Marně přemýšlím, jaké negativum na hře najít, aby recenze nevypadala jako glorifikace, ale nic nenacházím. Remake Demon’s Souls je naprosto ukázkové převedení starší hry do nového hávu bez toho, aby nový tým něco předělal, upravil nebo „vylepšil“. Pokud jste fandové série, je to pro vás povinnost, pokud jste žádnou „souls“ hru nikdy nehráli, je to vaše šance a pokud jen chcete vyzkoušet, co dokáže PS5, tak i vy si přijdete na své.