Cuphead

Po více jak třech letech od ostatních platforem se hrníčkoví chlapci dostávají i na PlayStation. Bude jejich příchod taková pecka jako byl před lety, nebo dneska už nemají ten šmrnc?

Cuphead je natolik specifická hra, že se najde málokdo, kdo by o ní neslyšel, někde ji neviděl, nebo ji samozřejmě nehrál. To je bohužel její zásadní problém při příchodu na PlayStation 4, který se koná po více jak třech letech od ostatních platforem. Zatímco tehdy to byla pecka z čistého nebe, všichni ji hráli nebo na ni měli názor, dneska už takovou díru do světa určitě neudělá. Navíc i její příchod na PS4 byl dost zvláštní. Jeden den se objevily spekulace podnícené obrázkem v PS Store a druhý den hra rovnou vyšla, bez nějaké extra velké pompy. I tak se ale jedná o titul, který by zapadnout neměl.

Příběh hry je poměrně jednoduchý a slouží jen jako spouštěč toho všeho, co se začne dít potom. Dva bratři s hlavou jako hrníček (Cuphead) jsou trochu kvítka a v ďáblově kasinu hrají o všechno. Samozřejmě prohrají a propadnou samotnému satanovi. Ten jim ale nabídne možnost vykoupit se tím, že seženou bláznivé duše, které utekly zpět na zemi a přinesou mu je zpět. Bratři nemají na výběr a vydají se pro ně. To je vlastně celá zápletka.

To, co ale hru dělá tak zásadní a zapamatovatelnou je její podání. Celý styl je vyveden ve stylu animáčů ze třicátých let a skládá poctu rannému Disneymu a dalším podobným studiům. Na ručně malovaných pozadích se prohání krásně malovaní chlapci Cupheadi a do cesty se jim staví spousty více či méně bláznivých nepřátel a hlavně bosáci, o jejichž duše jde. I tady se pokračuje v komiksovém stylu, takže bosáci jsou patřičně šílení, přehnaně groteskní a každý je prostě osobnost.

Roztomilý styl by vás ale neměl ukolébat, Cuphead totiž není jednoduchá hra. Už od začátku pochopíte, že tady se nejedná o žádnou jednoduchou skákačku a i to úplně první kolo bude vyžadovat patřičné soustředění. Každá srážka s nepřítelem nebo zásah z jeho zbraně znamená srdíčko dolu a přiblížení k opakování kola. Nenajdete tu žádné regenerace, lékárničky ani jiná ulehčení. Jednotlivá kola je zkrátka třeba se naučit metodou pokus omyl tak precizně, abyste je dokázali projít s tím zdravím, které máte. Výhodou je, že každé kolo se při perfektním naučení dá dohrát maximálně za pár minut.

Základní ovládání hry je zcela jednoduché a vystačíte si s pohybem, skrčením, skokem, dashem (což je takový poskok kupředu) a střelbou. K tomu se postupně přidá možnost použít jednu či více superzbraní a můžete se naučit i komplikovanější technicky jako je parry (vyhnutí) pomocí růžově označených předmětů, ale to už chce skutečně trochu cviku. Postupně si můžete vašeho hrdinu vylepšit za získané mince. Můžete mu koupit více srdíček, různé lektvary, anebo právě nějaké speciální zbraně. Mincí je ale hodně málo a budete muset sbírat všechny, na které narazíte.

5

Na výběr jsou v podstatě dva typy kol. Jedním z nich je Run and Gun, což je variace na klasickou plošinovku, kde je vaším cílem dojít od začátku do konce, a právě v těchto kolech jsou schovány vždy tři mince, které můžete (a dost potřebujete) sebrat. Bohužel tyto typy kol jsou trochu slabší a méně zábavné. Druhou a hlavní částí jsou souboje s bosy, které najdete prakticky všude a každý je trochu jiný. Každý bosák má zcela specifické způsoby souboje, má několik různých fází a často si přivede na pomoc i nějaké pomocníky. Souboje jsou skutečnou výzvou a opět platí, že se budete muset perfektně naučit sledovat jeho chování, abyste rozpoznali, co se chystá dělat a dokázali se vyhnout. Všechno trochu komplikuje, že tu chybí pořádná zpětná vazba vašich zásahů, takže během souboje pořádně nevíte, jak jste úspěšní. To se dozvíte až když umřete, což se bude dít často, a hra se vám ještě schválně vysměje tím, že vám ukáže, jak daleko jste se dostali a kolik vám chybělo.

Technická prezentace patří k tomu nejlepšímu. O vzhledu ve stylu komiksů jsme už mluvili, ale to všechno je podkresleno nádherným jazzovým soundtrackem a stylovými zvuky. Hra je navíc řízena přísnými pravidly a pokud umřete, můžete si za to v drtivé většině případů sami. Často vám sice bude připadat, že jste přece uskočili v čas, ale bohužel pixely jsou neúprosné, a tak je třeba hrát skutečně precizně. Cuphead vám nic neodpustí. Hru je navíc možné hrát i v koopraci s druhým hráčem, ale to chaosu na obrazovce jen přidává a hra se tím stává ještě o úroveň těžší.

Cuphead je rozhodně skvělá hra, ale není pro každého. Její obtížnost je skutečně vysoká, není možné si tu zvolit lehčí postup a velmi často dokáže být skutečně frustrující, a to klidně hned na začátku. Pokud nemáte nervy na to, abyste opakovali kola, dokud se je nenaučíte, raději hru ani nezkoušejte. Vám ostatním, pokud jste Cuphead ještě nehráli, ji vřele doporučíme, protože je to skutečná zábava a výzva, jakých dnes už moc není.

• náročné
• skvělá hratelnost
• nádherná grafika