Call of Duty: Black Ops Cold War - recenze single (PS4/PS5)

Další díl Call of Duty nás zavede do 80. let, do období studené války. A my se podíváme, jak nás rozehřál.

Black Ops je velmi oblíbená větev her v sérii Call of Duty, a tak bylo oznámení aktuálního dílu s podtitulem Cold War téměř svátkem. Navíc kampaň byla hned od začátku vedena velmi tajemně, některé informace se objevovaly v mutliplayerových modech a jiné si museli hráči sami najít. Trochu problematický byl ale samotný vývoj, na kterém se podílelo několik studií, aby nakonec vývoj převzal osvědčený Treyarch.

Jak napovídá název samotné hry, tentokrát se vydáme do velmi zajímavého a poměrně nevytěženého období studené války, kdy západ zbrojil proti východu a naopak, a stačil krůček k totálnímu zničení celého lidstva. V tomto období se objeví tajemná teroristická organizace v čele s Perseusem, která má v plánu provést cosi s jadernými bombami ve prospěch východu. To se samozřejmě moc nelíbí západním rozvědkám a ty jsou pověřeny prezidentem Reaganem, ať situaci vyřeší. Mimochodem bývalý prezident je ve hře vymodelován moc hezky a skutečně odpovídá své předloze, kterou můžete znát z televize.

Do situace se posléze přidáte vy, přičemž si můžete zvolit svou historii, pohlaví a také speciální schopnosti, které vás budou kampaní provázet. Následuje posloupnost více či méně zajímavých misí, v rámci kterých se podíváme do východního Berlína, zavzpomínáme na tvrdé boje ve Vietnamu a dostaneme se i do dalších, tehdy sovětských, republik. Asi největší dojem ve mně zanechala mise na centrále KGB, která je hodně spojena se stealth postupem a až adventurními prvky. Budete tu mít několik možností, jak řešit určité situace a je na vás, jakou cestu si zvolíte. Výsledek mise je sice předem daný, ale jak se k němu dostanete, si můžete vybrat.

Až téměř do konce hry se navíc mezi misemi dostanete do vaší tajné centrály, kde můžete na plánovací nástěnce sledovat mise, procházet si nalezené důkazy a informace. Pomocí některých zjištění můžete ovlivnit děj některých událostí a najdeme tu také několik nepovinných misí. Jen si dejte pozor, že jakmile se pustíte do finální části hry, už se sem nedostanete a mise necháte za sebou. Je ale škoda, že myšlenka není nějak více rozvedena a když to tak vezmu, tak nástěnka slouží víceméně jako rozcestník pro další mise. Základna je jinak prakticky k ničemu a můžete si sice povídat s dalšími agenty, z nichž některé známe z předchozích her, ale nijak to příběh nikam neposune, ani nic nezískáte.

Většinu misí hrajete za svou postavu, která má bez ohledu na zvolené jméno, krycí označení Bell. Tato postava nikde není vidět, ani nemluví, ale tu a tam máte možnost volby v rámci rozhovoru, přičemž každá by měla ovlivnit budoucí dění. Fakticky se to ale týká jen jednoho, dvou takřka posledních rozhodnutí, které ovlivní, jaký konec získáte. Konce jsou celkem tři a zda jsou dobré nebo ne, to si rozhodněte sami. Celkově mě kampaň hodně bavila, ale jen do závěrečné fáze, kde se dostaví trochu psychicky náročné mise a jejich struktura a postup v nich se mi moc nelíbil.

Dalším nedostatkem, i když u série Call of Duty ne až tak neobvyklým, je poměrně krátká kampaň. Pokud nebudete extra spěchat, zabere vám zhruba šest hodin a pokud se budete věnovat různým důkazům, dešifrovat diskety a podobně se zdržovat, může zabrat trochu déle. Přesto se jedná o poměrně krátkou herní dobu a když hra skončila, měl jsem pocit, že by to ještě několik misí chtělo. Samozřejmě tu máme multiplayer a PlayStation exkluzivní Zombie mód, ale v této recenzi se věnujeme jen single kampani a na hru více hráčů se podíváme příště.

Z počátku jsem se vydal do Cold War na PlayStation 4, ale bohužel jsem skončil v první misi ve Vietnamu, kdy hra při vyskočení z vrtulníku vypnula ovladače, ty nešly připojit a konzoli bylo třeba ručně vypnout. Bohužel se to opakovalo pokaždé, takže jsem musel vyčkat do příchodu PS5. Na ní už mise funguje v pořádku, nicméně během hraní se mi hra asi dvakrát zasekla a dvakrát spadla, ale těžko říct, zda je to vina hry nebo nového hardwaru. Každopádně jinak se dalo hrát úplně bez problému. Za zmínku ale stojí, že na nové konzoli zabere balíček Cold War bezmála 200 GB místa, což je prakticky třetina volného místa na interním disku.

15

Díky tomu, že jsem aspoň část hry hrál na obou konzolích, můžu porovnat, jak na tom hra je. Je jasné, že PS5 verze je o něco hezčí, nicméně zásadní rozdíl je v rychlosti nahrávání lokací, respawnu po smrti a vůbec plynulosti. Na novější z obou konzolí hra běžela na prosto bez poklesu snímků za vteřinu, zatímco na PS4 se občas maličko zadýchávala. Vzhled hry nevypadá vůbec zle, ale občas je znát, že trochu péče by ještě neuškodilo. Některé obličeje jsou podivně vymodelované a lesknou se jak namazané olejem, některé smrti vojáků vypadaly dost podivně, ale například prostředí vypadá moc hezky, ať se jedná o vietnamskou džungli nebo noční Berlín.

Co mi ale na PS5 vyrazilo dech je práce s adaptivními triggery na ovladači DualSense. Je pravda, že to bylo znásobeno tím, že se jednalo o první akční střílečku, u které jsem měl možnost něco takového zažít, ale to dojem nesnižuje. Jejich funkce spočívá v tom, že simulují odpor spouště a následně vám zpět do prstu vrací zpětný ráz zbraně. Společně s vibracemi celého ovladače je pocit ze střelby skutečně výborný a byla to jedna z nejzajímavějších věcí na celé hře.

Call of Duty: Black Ops Cold War, jak zní celý název hry, je takovým trochu rozporuplnými titulem. Některé části hry se mi skutečně hodně líbily, ale zkazily to trochu poslední mise. Navíc je třeba připočíst krátkou herní dobu, pokud by vás zajímala pouze single část, což se stejně nepředpokládá. Zkrátka letošní Call of Duty není špatné, ale něco tomu zkrátka chybí.