Battlefield 2042 - nezachrání jej ani cestování do minulosti

Battlefield se po osmi letech vrací do moderní doby. DICE nám ale připravilo velké zklamání, které nezachraňuje ani portál do minulosti.

Příští rok tomu bude uz neuvěřitelných dvacet let od chvíle, kdy vyšel první Battlefield. Za tu dobu jsme se dočkali několika velmi kvalitních akčních FPS her, díky kterým si tato série našla zalíbení u milionů hráčů. Po první a druhé světové válce se s Battlefieldem 2042 studio DICE znovu vrací do moderní doby a v následujících odstavcích se dozvíte, jak se jim tento návrat povedl.

V první polovině června nám EA přineslo vůbec první trailer, který vypadal poměrně dobře a naplnil mě velkými očekáváními. Už v něm pak vývojáři ukázali režim Portal, v němž se můžeme přenést do minulosti na několika mapách z předchozích dílů. Za mě je to geniální tah, jenž by mohl hru udržet naživu poměrně dlouhou dobu, protože nostalgie čas od času chytne každého z nás.

Už před samotným představením hry se nechali vývojáři slyšet, že se chystají plně využít sílu konzolí PlayStation 5 a Xbox Series X a že přinesou doposud ty největší mapy, na kterých proti sobě bude bojovat až 128 hráčů. To vývojáři splnili. Otázkou ovšem je, zda je tento udaný směr ten správný, k čemuž se postupně v recenzi vyjádřím.

Nejnovější Battlefield každopádně neobsahuje žádnou kampaň, jako tomu bylo u dvou předchozích dílů. Osobně mi to nevadí a jsem rád, že se DICE zaměřili více na multiplayerovou část, o které prostě a jednoduše tato hra je. Nicméně ihned, co se ocitnete v menu hry, vám bude jasné, že toho obsahu je strašně málo a že vývojáři zase jenom slibovali jako jezinky Smolíčkovi pacholíčkovi.

Asi jste zaznamenali, že původně se mělo jednat o čistě Battle-Royale záležitost. Tento fakt je ve hře vidět už od prvního respawnu na jakékoli mapě. Evidentně vývojáři nevěděli, jakým způsobem hru směřovat a rozhodnutí o klasické akci přišlo až na poslední chvíli. Tohle uvidíte nejen na designu map, ale také na rozhodnutích co se týče UI nebo hratelnosti. Kdyby to byla F2P hra, takový problém by to nebyl, ale u hry za dva tisíce to prostě nelze odpustit. Očekával bych, že budu mít v základu aspoň tucet map, rozmanité herní módy a další obsah, na který nebudu muset čekat dlouhé měsíce. Ještě k tomu, když vím, že první měsíce vývojáři budou opravovat celou řadu bugů, protože hra vyšla v polohratelném stavu.

Co se týče režimů, máme tu pouze tři. Prvním je klasický Conquest, který je pro tuto sérii velmi distinktivní a typický. Tím druhým je Breakthrough, což je jakási obdoba Rushe z předchozích dílů. V něm jeden tým brání dva body a druhý se je zase snaží zabrat. Třetí a poslední je nový režim Hazard Zone, který ani nedoporučuju zapínat bez party kamarádů. V něm se rozdělíte do skupin po 4 lidech a budete mezi sebou bojovat o extrakci dat ze spadlých satelitů. Háčkem tu ovšem je fakt, že máte pouze jeden život. Ano, spoluhráči vás stále mohou zvednout, když vás ale jiný tým zabije úplně, prostě jste skončili a narodíte se v dalším kole. V tomto režimu pak funguje finanční systém podobný tomu v Counter Strike, kdy si mezi jednotlivými roundy můžete kupovat zbraně dle úspěchu předchozího kola, což je zajímavé i ze strategického hlediska. Necháte si peníze na další kolo, nebo je utratíte teď a budete riskovat, že další kolo nebudete mít na dobrou zbraň? Je to na vás. Tyto módy si pak můžete zahrát na celkem sedmi mapách, které jsou odlišeny prostředím a atmosférou. Mapa Hourglass vás vezme do nehostinné pouště, Breakaway do zimy a Kaleidoscope zase do jihokorejského velkoměsta. Skvělou změnou jsou i písečné bouře nebo tornáda, která umí hrou pořádně zamíchat a změnit tak bojiště v řádu několika sekund.

2

Mapy tedy rozmanitost určitě mají, nicméně musím zmínit absenci jakéhokoli taktického přemýšlení vývojářů, protože mapy prostě nejsou navrženy na souboje dvou týmů o 64 hráčích. Jsou navíc tak velké, že si ani nevšimnete, že se na nich tolik hráčů pohybuje. Kolikrát poběžíte tři minuty a nenarazíte na živou duši. Když už jsem u toho, jednotlivé body map jsou kolikrát spojeny jen velmi dlouhou plání, takže se stáváte velmi lehkým cílem pro tanky, helikoptéry nebo odstřelovače. Ohledně vozidel je dobré říct, že jich je velmi omezené množství a na většinu hráčů se během hry prostě nedostane. Nedivím se, mapy jsou tak obrovské, že bez vozidla není reálné se na nich pohybovat. Alespoň prostých aut by mělo být více, hrát Conquest a nemít možnost se během pár desítek sekund přesunout, není ideální.

Všechny výše uvedené nedostatky jsou ještě umocněny obrovským množstvím bugů a glitchů, které dávají velmi jasně najevo, že hra měla zůstat minimálně ještě několik měsíců ve vývoji a vyjít tedy až v příštím roce. Problém je klasicky v texturách, ale i v animacích, propadávání do země nebo v chybějícím HUDu. Nejhorší je ale fakt, že se kolikrát stane, že nefungují hitboxy, nemůžete střílet ze zbraně nebo že prostě umřete a zůstanete v loopu čekání na revive, který nepřijde, protože jste bugnutí. Řešením je pak jen vypnutí hry. Ve hře pak chybí i scoreboard, voice chat nebo nemožnost zastřelit řidiče vozidel za sklem. Na Twitteru některé nedostatky již vývojáři přiznali a pracují na nich, jestli je to ovšem polehčující okolnost, nechám na vás.

1

Z předchozích odstavců je vám asi jasné, že základní hra je jedno velké zklamání. Hru ale aspoň částečně zachraňuje Portal režim, který vás přenese do starých Battlefield her. Portal mód je jednoduše to nejlepší, co tato hra momentálně nabízí a pokud jste měli rádi staré Battlefieldy, budete zde jako doma. Zahrát si tedy můžete znovu Battlefield 3, Battlefield 1942 a Battlefield Bad Company 2, přičemž všechny tři hry nabídnou dvě remasterované mapy. V novém enginu vypadají opravdu parádně a změn doznaly i zbraně, které v novém kabátku taky vůbec neurazí. Super je, že se vývojáři pokusili nasimulovat i hratelnost starých dílů, což ne vždycky funguje stoprocentně, ale třeba operátoři jsou zde původní a fungují zde tedy minimálně podobná pravidla jako v originální hře. Tento režim má obrovský potenciál, a to i díky editoru, díky kterému si můžete zahrát například BF 1942 s moderními tanky a zbraněmi.

Herní engine Frostbite už ve třetím díle Battlefieldu vykouzlil parádní podívanou. Byl jsem tedy zvědavý, co DICE přinesou tentokrát. Prostředí je tedy již klasicky zničitelné a grafika neurazí. Nebudu ale lhát, čekal jsem od vývojářů na nových konzolích daleko víc. Mrakodrapy na mapě Hourglass nemají absolutně žádný detaily a textury vypadají jako z předešlé generace konzolí. Animace by taky zasloužily nějakou tu práci navíc a když už jsem zmínil tu zničitelnost, přijde mi, že u Battlefieldu 4 nebo i jiných dílů byla daleko propracovanější. Vývojáře ale musím pochválit za skvělou optimalizaci na konzoli PlayStation 5, protože jsem nezaznamenal ani jeden pokles FPS.

Svoji zmínku si zaslouží i audio zpracování hry, které bohužel také není na odpovídající úrovni. Zvuk střelby, vozidla nebo efekty prostě nejsou tak dobře ozvučeny jako v předchozích dílech, což si neumím vysvětlit. Battlefield byl vždycky velmi dobře známý díky svému audiovizuálnímu zpracování a v tomhle vývojáři bohužel selhali. A to nemluvím o footsteps ostatních hráčů, kdy ty do spoluhráčů jsou příšerně hlasité, kdežto ty od protihráčů neslyšlitelné nebo znějí, jakoby směřovaly z jiného směru.